Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Náklady na konzumaci alkoholu v České republice

Odhady za rok 2021

Shrnutí

Naše odhady naznačují, že náklady spojené s konzumací alkoholu v roce 2021 dosáhly 0,69 % HDP, což odpovídá 43,4 miliardy Kč. Největším přispěvatelem k těmto nákladům jsou ztráty produktivity v důsledku nemocnosti a úmrtnosti související s alkoholem (57,95 %). Na druhém místě se umístily náklady na zdravotní péči (17,6 %), následované výdaji na vymáhání práva (14,4 % celkových nákladů), sociálními náklady (5,82 %), sociálními službami (2,83 %) a dopravními a požárními nehodami (0,78 %).

Účinnost politik souvisejících s konzumací alkoholu do značné míry závisí na kulturní akceptaci konzumace alkoholu v České republice, informovanosti uživatelů alkoholu o jeho škodlivosti a na profilu konzumentů definovaném vzorci a úrovní konzumace alkoholu, na který je politika zaměřena.

Hlavní zjištění

Studie dávají mírnou a nadměrnou konzumaci alkoholu do souvislosti s významnou zdravotní i finanční zátěží, která nedopadá pouze na samotné konzumenty, ale také na další osoby, Gutjahr a Gmel, 2001, Manthey a kol., 2021, Sindelar, 1998. Podle našich odhadů s sebou tato zátěž nese celou řadu důsledků, zejména pro daňové poplatníky, kteří prostřednictvím povinných odvodů financují výdaje na zdravotnictví. Část odvodů na zdravotní pojištění je využívána k financování léčby onemocnění, kterým by se dalo předejít, pokud by lidé více dbali na své zdraví a omezili pití alkoholu. Pro daňové poplatníky to znamená, že jsou z jejich příjmů hrazeny náklady na zdravotní péči pro ty, kteří alkohol pravidelně konzumují. Pokud jde o zaměstnavatele, produktivita takových zaměstnanců neodpovídá vyplácené mzdě. Navíc se v důsledku zvýšeného výskytu nehod a trestných činů zvyšuje riziko i pro zdánlivě nezúčastněné osoby a ve společnosti se častěji mohou vyskytovat nepříznivé následky, jako je například fetální alkoholový syndrom, NIAA, 2023. Prohlášení jako „piju, protože stejně musím na něco umřít“, ale pozbývají platnosti, pokud odrážejí osobní rozhodnutí, které má negativní vliv na životy ostatních.

Celkové náklady související s konzumací alkoholu za rok 2021

V článku předkládáme naše odhady související s konzumací alkoholu v Česku za rok 2021. Tento rok byl pro analýzu zvolen díky dostupnosti dat, protože právě data za rok 2021 poskytla nejaktuálnější a nejucelenější soubor informací pro zpracování odhadu. Podle našich výpočtů dosáhly v roce 2021 náklady související s konzumací alkoholu v Česku 0,69 % HDP, což odpovídá částce 43,4 miliardy Kč.

Interpretace:

Naše metoda z větší části vychází z metody Gavurové a Tarhaničové, Tarhaničová, Gavurová, 2021, která umožňuje ocenění přímých a nepřímých nákladů připisovaných konzumaci alkoholu. Je také známá jako metoda cost-of-illness (COI) a právě na ni odkazujeme jako na náš referenční rámec, abychom metodologii odlišili od dalších studií se stejnou tematikou. Toto rozlišení je důležité, neboť naše metody a výsledky se přibližují Gavurové a Tarhaničové, ale odlišují se od výsledků dalších dvou hlavních studií, které zkoumaly náklady související s konzumací alkoholu v Česku. První z nich odhaduje tyto náklady na 16,4 miliardy Kč (0,46 % HDP v roce 2007), Zábranský a kol., 2011, a druhá uvádí náklady ve výši 56 miliard Kč (1,2 % HDP v roce 2016), Mlčoch a kol., 2019. Tarhaničová a Gavurová přitom odhadují, že výše nákladů souvisejících s konzumací alkoholu byla za rok 2017 v hodnotě 0,66 % HDP, Tarhaničová, Gavurová, 2021.

Rozdíly v použité metodice

Mezi naší a dalšími studiemi je pět rozdílů v použité metodice. Podrobnější informace naleznete v příloze.

1. Mlčoch a kol. při zkoumání ztráty produktivity spojené s úmrtími v důsledku konzumace alkoholu rozlišují mezi obecnými úmrtími připisovanými alkoholu a těmi, která jsou způsobena požáry, úrazy či nehodami. Ztrátu produktivity kvůli úmrtí počítá s využitím ukazatele roků ztracených předčasnými úmrtími (years of life lost, YLL) a množství úmrtí odhaduje na základě podílu, který lze spojit s konzumací alkoholu, Mlčoch a kol., 2019. Ten podle WHO činí 5,3 %. Studie navíc předpokládá, že lidé, kteří se stali obětí dopravní nehody v důsledku požití alkoholu, by žili dalších 7 let. Toto číslo poté Mlčoch a kol. násobí průměrnou superhrubou mzdou. Oproti tomu naše odhady ztráty produktivity v důsledku úmrtí vycházejí z dat o úmrtnosti podle vybraných onemocnění podle věku a pohlaví zveřejněných Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Z naší referenční studie jsme převzali podíly připadající na alkohol (alcohol attributable fractions, AAF), které částečně vycházely právě ze studií zpracovaných Zábranským a kol., Zábranský a kol., 2011, a Mlčochem a kol. a kdykoli to bylo možné, zohledňovali jsme podíly připadající na populaci (population attributable fractions, PAF) zveřejněné americkým Institutem pro měření a vyhodnocování zdraví IHME (Institute of Health Metrics and Evaluation), IHME, 2021. S využitím tohoto přístupu jsme mohli zjistit rozdíl v letech mezi věkem odchodu do důchodu a věkem zemřelého jedince a mohli jsme tak v odhadech zohlednit rozdíly mezi věkovými skupinami a pohlavími.
   
   
2. Pro oblast zdravotnictví Mlčoch a kol. a Zábranský a kol. využili data získaná od jedné z pojišťoven, vypočítali tržní podíl a následně provedli přibližný odhad, Mlčoch a kol., 2019, Zábranský a kol., 2011. My jsme, podobně jako náš referenční rámec, použili údaje Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), který shromažďuje data ze všech pojišťoven, protože věříme, že tak lze získat přesnější odhady.
   
   
3. V případě nehod jsme rozlišovali mezi nehodami s hmotnou škodou, zraněními a úmrtími. U hmotných škod jsme použili odhady uvedené v oficiální zprávě Ministerstva vnitra České republiky, MVČR. Pro odhad finančních ztrát v důsledku zranění jsme použili průměrné náklady na hospitalizaci, které jsme následně vynásobili počtem případů. U úmrtí jsme použili přístup vycházející z hodnoty lidského života. Mlčoch a kol. také rozlišují mezi zraněními, úmrtími a hmotnými škodami, jejich odhady pro jednotlivé typy nákladů ale vycházejí z informací zveřejněných Centrem dopravního výzkumu, CDV.
   
   
4. Největší rozdíl ve vypočtených nákladech na konzumaci alkoholu mezi jednotlivými studiemi spočívá v tom, jak zohlednily ztrátu produktivity práce, známou jako prezentismus. Ve dvou z uvedených studií nebyl tento ukazatel do odhadů zahrnut vůbec a jedna z nich byla založena na jiných vstupních údajích a metodách. Zábranský a kol. ani naše referenční studie tuto složku do nákladů nezahrnuli, Zábranský a kol., 2011, Tarhaničová, Gavurová, 2021. A Mlčoch a kol. uvádí prezentismus jako největší nákladovou položku, která se na celkových nákladech podílí ve výši 41 %, Mlčoch a kol., 2019. Jimi zohledňovaný ukazatel ztráty produktivity na pracovišti vycházel ze studie odhadující podíl ztráty produktivity u zaměstnanců, kteří se necítili dobře kvůli konzumaci alkoholu a trpěli tedy, lidově řečeno, kocovinou. Použitá metoda předpokládá pracovní období jednoho roku, z něhož se odhaduje ztráta produktivity na pracovišti na základě procentuálního podílu, který nerozlišuje mezi dny, kdy byli zaměstnanci v plné kondici, a dny, kdy byli kvůli alkoholu indisponovaní. Tato metoda tedy může nadhodnocovat skutečný účinek. Absentismus a prezentismus byly kromě toho vypočteny podle stejné statistiky, nicméně současná přítomnost obou těchto stavů v jednom dni se vzájemně vylučuje. V naší studii jsme použili odhad výskytu prezentismu podle dnů v roce vycházející ze studie, která se nedávno uskutečnila v Nizozemí, Severeijns a kol., 202. Hlavním argumentem pro použití tohoto odhadu je, že se tak můžeme vyhnout obtížím při určování dnů, kdy byl zaměstnanec při plné síle, nebo naopak indisponován v důsledku konzumace alkoholu. Hlavní nevýhodou využití této studie nicméně je, že pro vytvoření odhadu byl použit relativně malý vzorek, navíc pocházející ze zahraničí. Ten se sice co do návyků konzumace alkoholu a pracovněprávních předpisů tolik neliší, ale neposkytuje stejnou přesnost jako data získaná lokálně. Také je třeba vzít do úvahy i omezení související se samotnými daty v průzkumu. Proto tuto část odhadu představující 12,95 % celkových nákladů nepovažujeme za příliš spolehlivou. Podobné omezení je ale u studií, které využívají údaje z průzkumů, běžné, a to tím spíše, jde-li o odhady výskytu prezentismu, protože současné metody výzkumu jsou stále omezené.
   
   
5. Kromě toho, že jsme do našich odhadů zahrnuli prezentismus, uvádíme i další čtyři rozdíly oproti našemu referenčnímu rámci. První rozdíl spočívá v tom, že jsme do nákladů nezapočítali daňové úniky, protože tyto peníze buď zůstávají ušetřené, nebo se utratí jinde. Neputují tedy do státního rozpočtu, ale zároveň nepředstavují ztrátu pro soukromý sektor. Druhým rozdílem je, že z důvodu nedostupnosti údajů nebyly do dat zahrnuty náklady na zdravotní péči ze soukromých ambulancí, což pro naši studii představuje jisté omezení. Třetí rozdíl je v tom, jak jsme měřili ztrátu produktivity. Místo HDP na obyvatele jsme použili průměrnou hrubou mzdu podle věku a pohlaví, podobně jako Mlčoch a kol. a Zábranský a kol., Mlčoch a kol., 2019, Zábranský a kol., 2011. A konečně, pro odhad ztráty produktivity připisované úmrtí jsme místo podílu připadajícího na alkohol použili u 26 diagnóz podíly připadající na celou populaci, IHME, 2021.

Při zohlednění těchto rozdílů naše odhady naznačují, že náklady související s konzumací alkoholu dosáhly v roce 2021 částky 43,4 miliard Kč (v cenách roku 2021), což představovalo 0,69 % HDP. U celkových nákladů považujeme za málo spolehlivý podíl související s prezentismem představující 12,95 %, protože odhadování míry výskytu tohoto fenoménu má stále metodická omezení. Domníváme se, že 87,05 % výpočtů má střední míru spolehlivosti, protože použité metody jsou v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO) pro odhadování nákladů na konzumaci alkoholu, WHO, 2010.

Rozdělení nákladů spojených s alkoholem:

Za ztrátu produktivity zaplatí stát 25,1 miliardy Kč, čili 57,95 % z celkových nákladů, což tvoří největší část z celkové sumy. Když je zaměstnanec nemocný, nemusí do práce přijít vůbec nebo se dostaví indisponován po konzumaci alkoholu a jeho produktivita se kvůli tomu sníží, Ames a kol., 1997. Úmrtí na straně druhé znamená ztrátu produktivity, pokud k němu dojde předčasně nebo před dosažením důchodového věku. Předčasná úmrtí tvoří 67 % celkové ztráty produktivity. Je však důležité také vzít v úvahu, že u nemocných lidí se může prodloužit doba potřebná k léčbě, což představuje dodatečné náklady ve srovnání s tím, kdyby k nemoci nedošlo. Zahrnutí tohoto scénáře vyžaduje pečlivou formulaci předpokladů a vstupních údajů, které nemusí být snadno dostupné, ale zvyšují přesnost odhadů.

Zdravotní péče byla odhadnuta na 7,61 miliard Kč, tedy 17,6 % celkových nákladů. Z vybraných diagnóz je možné alkoholu přičíst pouze menšinu, např. alkoholovou gastritidu, Esser a kol., 2024, většinu dalších diagnóz lze přičíst pití alkoholu pouze částečně. Jedná se o onemocnění běžně se vyskytující v populaci, např. různé druhy rakoviny a cukrovka, Rehm, 2011. Uvedeným výdajům ve výši 7,61 miliardy Kč vynaloženým na zdravotní péči by přitom bylo možné zcela předcházet, přesto je nutné je vynakládat v důsledku nedbalého chování konzumentů. To nejenže negativně ovlivňuje náklady na zdravotní péči, které se budou podle očekávání nadále zvyšovat, ale také to omezuje dostupnost lékařů, Dataozdravi, 2024.

Trestná činnost, vyšetřování a trestní stíhání jsou dalšími náklady souvisejícími s konzumací alkoholu. Byly vyčísleny na 6,26 miliard Kč, tedy 14,44 % celkových nákladů. Kriminalita je jedním z nejčastějších důsledků spojených s konzumací alkoholu. Na jedné straně je třeba brát do úvahy přímé škody způsobené trestnou činností spáchanou pod vlivem alkoholu a na straně druhé náklady na stíhání a výkon trestu. Může se jednat například o dopravní nehody či krádeže.

Náklady na sociální zabezpečení jsou odhadovány ve výši 2,52 miliard Kč, tedy 5,82 % celkových nákladů, přičemž 76 % z těchto nákladů vzniká v souvislosti s vyplácením invalidních důchodů. Nemocní zaměstnanci mají v Česku nárok na dávky v pracovní neschopnosti v případě dočasné nepřítomnosti v zaměstnání, náklady částečně hradí zaměstnavatel a částečně stát. A v případě závažného onemocnění vyžadující delší nepřítomnost v zaměstnání mají zaměstnanci nárok i na invalidní důchod, který může být vyplácen i několik let.

Za sociální služby byla podle odhadu vyplacena částka 1,223 miliard Kč, tj. 2,83 % celkových nákladů. V Česku je dostupná specializovaná sociální péče pro osoby závislé na alkoholu i pro osoby, které jsou takovou závislostí zasaženy nepřímo, tedy rodinné příslušníky, přátele apod. Autoři referenční studie, na kterou odkazujeme, provedli průzkum mezi 50 zařízeními, ze kterého dokázali odhadnout náklady na sociální služby. Toto číslo jsme převzali a upravili na ceny roku 2021 a dospěli jsme k odhadu ve výši 1,28 miliardy Kč. Jedná se pouze o hrubý odhad, který nezahrnuje rozdíly v počtu poskytovaných služeb, protože realizace takového průzkumu byla nad rámec naší aktivity. Přesto tato položka tvoří jen malý podíl na celkových nákladech (3,42 % v roce 2016 a 3,5 % v roce 2012).

Dopravní nehody a požáry související s požitím alkoholu způsobily škody asi za 337 milionů Kč, tj. 0,78 % celkových nákladů, přičemž 89 % z těchto nákladů připadalo na dopravní nehody. Například v roce 2021 měl alkohol podíl na 4 452 dopravních nehodách.

Ztráta produktivity v důsledku konzumace alkoholu v Česku v roce 2021

Česká republika patří dlouhodobě v celosvětovém žebříčku mezi státy s nejvyšší spotřebou alkoholu, přesněji alkoholických nápojů. Pro lepší pochopení nákladů souvisejících s nadměrnou konzumací alkoholu si nejdřív musíme definovat pojem nadměrná konzumace alkoholu. Nadměrná konzumace alkoholických nápojů bývá označována jako “alkoholizmus”. V roce 1974 zavedla Světová zdravotnická organizace (WHO) termín “problémy související s alkoholem”. Jedná se o souhrnný název psychických a somatických poruch souvisejících s užíváním alkoholu. Následkem nadměrného užívání (abúzu) alkoholu je vznik a rozvoj závislosti na alkoholu, specifických alkoholových psychóz nebo komorbidit (kombinace závislosti s jiným onemocněním).

Nejvyšší náklady související s nadměrnou konzumací alkoholu vznikají v důsledku ztráty produktivity a dosahují 25,1 miliard Kč, tj. 57,95 % celkové sumy. Další velkou položkou jsou výdaje na zdravotní péči, které jsme vyčíslili na 7,61 miliard Kč, tj. 17,56 % z celkových nákladů. Ukazujeme, že v souvislosti s konzumací alkoholu rostou náklady ve více oblastech, mezi které patří nezamýšlené důsledky, problémy v zaměstnání, zhoršení zdravotního stavu, důsledky pro třetí strany a úmrtnost. Peněžní hodnota nákladů souvisejících s konzumací alkoholu dosáhla podle našich odhadů v roce 2021 na 43,4 miliard Kč, tj. 0,69 % HDP. Tato suma ale nezachycuje implicitní náklady na ztrátu lidských životů a důsledky pro zúčastněné strany. Domníváme se tak, že peněžní odhady obecně podhodnocují skutečné náklady související s nadměrnou konzumací alkoholu, protože část škod není viditelná a nejde ji vyčíslit s využitím současných metod. S přihlédnutím k tomuto omezení naše výsledky vykládáme spíše jako odhad, jak tyto náklady související s nadměrnou konzumací alkoholu ovlivňují dobré fungování české ekonomiky, než jako interpretaci širšího dopadu na českou společnost.

Kontext:

Kromě ekonomických nákladů připisovaných konzumaci alkoholu každý rok pozorujeme i ztrátu mnoha let zdravého života. Na tuto problematiku se zaměřuje následující infografika, která zobrazuje množství let života nepřožitých v plném zdraví kvůli rizikovému faktoru, v tomto případě z důvodu vysoké konzumace alkoholu (ukazatel DALY –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Disability-Adjusted Life Years). V Česku byl počet let plného zdraví ztracených v důsledku vysoké konzumace alkoholu v roce 2021 odhadnut na 1785. To však představuje pouze část zdravotní zátěže spojené s užíváním alkoholu, protože i mírná konzumace alkoholu byla spojena s nemocemi. Z následující infografiky je patrné, že se tato zdravotní zátěž v jednotlivých zemích liší, Bhatnagar, 2022.

Roky ztracené předčasnými úmrtími (YLL) a roky života s postižením (DALY) v Česku a v evropské unii 1990–2021

Interpretace:

V levém grafu je zobrazeno srovnání počtu let života s postižením (DALY) v důsledku vysoké konzumace alkoholu v Evropské unii a v Česku. Sledovaným obdobím byly roky 1990–2021. U Česka jsme v tomto období, na rozdíl od Evropské unie, která vykazuje trvalý pokles, zaznamenali vyšší a kolísavější trend DALY. V posledním desetiletí se tyto trendy nakonec rozcházejí. Počet let plného zdraví, které byly ztraceny v důsledku nadměrné konzumace alkoholu, se ve sledovaném období pro Česko pohyboval mezi 1700–2000. Nižší hodnota odpovídá posledním letům a vyšší hodnota počátku devadesátých let, kdy po zavedení volného trhu a liberalizaci alkoholové politiky došlo k rozmachu prodeje alkoholu, Hnilicová a kol., 2017. Česko i v současnosti patří mezi země s nejvyšší spotřebou alkoholu na světě, Giattino, 2024, Chomynová a kol., 2024.

Kontext:

V literatuře věnované problematice užívání alkoholu se pro důležité rozlišení používají také pojmy objem vypitého alkoholu a vzorce konzumace alkoholu. Představují dva rozdílné aspekty pití alkoholu, přičemž oba pomáhají vysvětlit rozdílnou zátěž, kterou v různých zemích alkohol způsobuje, Rehm a kol., 2017, Anderson a baumerg, 2006, Jani a kol., 2021, Rehm a kol., 2006, Saito a kol., 2018. Objemem se rozumí celkové množství alkoholu zkonzumovaného za určité období, například litry čistého alkoholu na obyvatele za rok. Vzorec konzumace alkoholu odkazuje na četnost konzumace a množství jednorázově vypitého alkoholu. Dva jedinci mohou například spotřebovat deset litrů alkoholu za rok, přičemž jeden z nich pije malé množství každý den, zatímco druhý si dá velké množství pouze o víkendech. Například průměrná spotřeba alkoholu na obyvatele byla v roce 2019 v Česku a v Lotyšsku podobná (12,73 litru v Česku a 12,9 litrů v Lotyšsku), lišil se ale podíl osob nad 18 let, které konzumovaly každý týden jednorázově významné množství alkoholu (4 % v Česku a 2,8 % v Lotyšsku), WHO, 2024, Eurostat, 2022. Tyto rozdíly se projevují i v různé frekvenci konzumace alkoholu, např. jednou či dvakrát týdně či každý den v týdnu.

Rozdíly v profilech rizik mezi jednotlivými zeměmi mají relevantní důsledky pro tvorbu politik: účinnost politik se liší podle cílové skupiny s tím, že některé části populace reagují na určitou politiku lépe než jiné, Elder a kol., 2013, Saffer, Dhaval, 2006, AFS, 2023. Rozdíly v účinnosti určitých politik v různých zemích lze také vysvětlit tím, jak daná kultura konzumaci alkoholua kceptuje, Sudhinaraset a kol., 2016, Castro a kol., 2014, Monaco a kol., 2020. Vzorce konzumace alkoholu, kulturní faktory a socioekonomické rozdíly se vzájemně ovlivňují, což má dopad i na míru výskytu nemocí spojených s alkoholem a účinnost opatření v rámci alkoholové politiky, Rehn a kol., 2001, OECD, 2021.

Zdravotní zátěž způsobená konzumací alkoholu v Evropě

Zátěž způsobená nemocemi souvisejícími s pitím alkoholu není mezi vybranými zeměmi rozložena rovnoměrně, přičemž rozdíly se zvětšují s tím, jak se mezi jednotlivými zeměmi zvětšují rozdíly v systémech zdravotní péče, vzorce rizik a současný výskyt dalších onemocnění. Pro vysvětlení těchto rozdílů je třeba vzít v úvahu skutečnost, že výskyt a prevalenci těchto onemocnění souvisejících s konzumací alkoholu zvyšují i jiné faktory než samotná konzumace alkoholu.

Zdravotní zátěž způsobená konzumací alkoholu v evropských zemích a index alkoholové politiky

Interpretace:

Infografika vlevo zobrazuje procento HDP ztracené v důsledku onemocnění způsobených konzumací více než jedné a půl (u mužů) a jedné (u žen) porce alkoholu denně. Mezi jednotlivými zeměmi jsou navíc rozdíly ve finanční dostupnosti zdravotní péče, objednacích lhůtách, počtu dostupných lékařů a v kombinaci služeb a technologií používaných při poskytování zdravotní péče, Cylus, Papanicolas, 2022, Baeten a kol., 2049, OECD, 2023.

Graf vpravo zobrazuje index tvorby politik souvisejících s regulací alkoholu, Svačinová a kol., 2021. Tento index hodnotí oblasti, jako je veřejná politika, postihy za řízení pod vlivem alkoholu, regulace individuálního chování, marketing, cenotvorba a kontrola dodržování regulací. Příkladem, který si zaslouží pozornost, je Litva. V minulosti se řadila na nejvyšší příčky ve spotřebě alkoholu na obyvatele v Evropě, v letech 2014–2019 ale snížila spotřebu alkoholu na obyvatele zhruba o 2,8 litru, Alcorn, 2023. Česko je známo svým liberálním přístupem vůči konzumaci alkoholu a v indexu alkoholové politiky se umísťuje ve středu žebříčku společně se zeměmi, jako jsou Řecko, Itálie, Nizozemí, Rumunsko a Slovinsko.

Poznámka: Infografika vlevo byla vytvořena s využitím dat OECD z roku 2021, která neuvádějí druh alkoholu konzumovaného jednou za den v objemu jedné či jedné a půl porce.

Kontext:

Pokud jde o politiky, jejichž cílem je regulace spotřeby alkoholu, musí se tvůrci politik snažit o sociálně citlivý kompromis. Jedná se o složitý úkol, neboť někteří konzumenti alkoholu podceňují závažnost rizik souvisejících s jeho konzumací a jiní se dokonce domnívají, že žádné riziko nepředstavuje, Franklin a kol., 2017, Patterson a kol., 1992, Long, 2022. Tento úkol se dále komplikuje ve společnostech, v nichž je konzumace alkoholu akceptována jako právě v Česku, kde je pravidelná konzumace alkoholu považována napříč všemi segmenty populace za běžnou věc, Castro a kol., 2014, Lindman a kol., 2000, Schmid a kol., 2003.

Studie také ukazují, že česká populace má menší podporu pro regulaci alkoholu. To platí ve srovnání s některými zeměmi, jako je například Skandinávie, kde přísnější předpisy zajišťují vyšší skóre v indexu protialkoholní politiky, Kilian a kol., 2019, Svačinová a kol., 2021. Tento postoj ovlivňuje účinnost politik zaměřených na regulaci alkoholu, protože ochota politiků přijímat regulace, které mají dopad na zdraví, závisí na očekávané podpoře veřejnosti, Diepeveen a kol., 2014, Jacobs, 1992, Fels, 1994.

Vzájemné působení těchto kulturních a socioekonomických faktorů, nákladů spojených s konzumací alkoholu a tvorby politik lze graficky znázornit pomocí ekonomické teorie.

Náklady související s konzumací alkoholu: ekonomický pohled

Interpretace:

Graf znázorňuje vztah mezi cenou alkoholu, jeho spotřebou a dopadem na náklady, které nesou jak konzumenti alkoholu, tak širší společnost. Na vodorovné ose X je zobrazena spotřeba alkoholu a na svislé ose Y cena alkoholu. Na první pohled je zřejmé, že s rostoucí cenou alkoholu klesá jeho spotřeba. Tuto informaci zachycuje v grafu křivka Poptávka po alkoholu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například je-li cena v hodnotě P1 (svislá osa), je poptávané množství v objemu q1 (vodorovná osa) a pokud se cena sníží na P2, poptávané množství klesne na q2.

V grafu jsou také dvě křivky zobrazující nadměrné náklady související s konzumací alkoholu. První z nich představuje „osobní náklady“ (private marginal cost) vzniklé konzumentům alkoholu, začíná v bodě E (svislá osa) a pokračuje přes bod F do bodu C. Druhá křivka představuje Společenské náklady, které vyjadřují nepříznivé dopady způsobené nadměrnou spotřebou alkoholu. Začíná v bodě E (svislá osa) a stoupá do bodů A a B. Prostor mezi těmito dvěma křivkami vymezený plochou mezi body E, C a B ukazuje část nákladů přenesených na společnost místo samotných konzumentů alkoholu. Tyto společenské náklady, tj. externality, zahrnují odhad nákladů souvisejících s trestnou činností, se sníženou produktivitou, s nehodami, s úmrtností a nemocností, ale i sociální a administrativní náklady, které musely být vynaloženy v Česku v roce 2021.

Kontext:

Přestože je model uvedený v infografice zjednodušením reality, zachycuje dopady mírné a nadměrné konzumace alkoholu na společnost, a také to, jak jsou tvůrci politik schopni poptávku po alkoholu ovlivnit. Pokud někdo tvrdí, že by se měla konzumace alkoholu ze společnosti zcela vymýtit, tak za maximalizaci blahobytu považuje nulovou spotřebu. Tento cíl ale není realistický, protože dokud najdeme spotřebitele, kteří si alkohol chtějí někdy dát, porušovala by úplná prohibice svobodu jednotlivce, neboť by nemohl vyjadřovat své spotřebitelské preference. Ideálním cílem spíše je co největší snížení externalit souvisejících s alkoholem. Tento složitý úkol se většinou řeší zvýšením křivky osobních nákladů, kdy konzumenti alkoholu sami kompenzují externality vznikající v důsledku jejich spotřebních návyků. Příkladem může být zdanění, které v mnoha zemích poptávku po alkoholu opravdu snížilo, Elder a kol., 2011.

Závěr

Kdybychom chtěli argumentovat ve prospěch konzumace alkoholu tím, že pro stát generuje daňové příjmy, jednalo by se o lichý argument, neboť získané příjmy nestačí na pokrytí nadměrných nákladů, které s sebou konzumace alkoholu nese. Studie poskytly empirické důkazy o tom, že náklady spojené s mírnou a nadměrnou konzumací alkoholu jednoznačně převyšují případné přínosy z daňových příjmů z alkoholu, Elder a kol., 2013, Blanchette a kol., 2019. Tyto náklady jsou podle našich odhadů v Česku velmi vysoké, asi 0,69 % HDP, a přitom je možné jim zcela předcházet. Většina nákladů vznikajících v důsledku konzumace alkoholu souvisí s výrazným poklesem produktivity. Kromě dopadu na hospodářství je ale také důležité mít na paměti skutečnost, že náklady spojené s lidským životem jsou nevratné. Přestože se můžeme pokusit přiřadit životu peněžní hodnotu, ztráta roku života je nenahraditelná. Dochází k trvalému poškození rodiny a nevyčíslitelné jsou i náklady ušlé příležitosti v důsledku ztracených let života. Proto jsou i jen samotné náklady na nemocnost a úmrtnost dostatečným důvodem, aby společnosti více zohledňovaly rizikové chování, které se v nich vyskytuje.

Úplné vymýcení konzumace alkoholu samozřejmě není realistickým cílem a alternativou není ani omezování svobodné volby spotřebitelů. Účinné strategie spíše správně pracují s přiřazováním nákladů, tedy ti, kdo konzumují alkohol, by měli sami v co největší míře nést související náklady tak, aby nedopadaly na třetí strany. Zároveň se ukazuje, že strategie postavené na propojení různých politik jsou účinnější než politiky snažící se tuto oblast regulovat samostatně. Údaje z Norska a Litvy například ukazují prudký pokles spotřeby alkoholu právě po zavedení propojených politik zahrnujících mimo jiné regulaci reklamy a marketingu, zdanění alkoholických nápojů a omezení dostupnosti alkoholu, WHO, 2023, WHO, 2024.