Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Fyzická aktivita dospělých osob

Fyzická aktivita dospělých v Česku a v Evropě zásadně formuje nejen zdraví, ale i kvalitu života. Téma nabízí důležitý pohled na současný stav fyzické aktivity, jehož výsledkem může být výrazný dopad na délku a kvalitu života populace. Článek zkoumá, jak se zájem o fyzickou aktivitu mění napříč státy Evropy a věkovými skupinami a jaký vliv má na sport jako volnočasovou aktivitu výše příjmu.

Úroveň fyzické aktivity u dospělých osob dle druhu aktivity a jejího trvání ve vybraných státech Evropy

Podíl dotázaných z vybraných států Evropy ve věku 18 let a více, které v roce 2022 uvedly, že alespoň jednou týdně sportují/cvičí nebo vykonávají jinou fyzickou aktivitu, a rozdělení osob ve věku 18 a více let podle průměrného času stráveného týdně aerobní fyzickou aktivitou posilující zdraví, v roce 2019 ve vybraných státech Evropy.

Interpretace:

První část infografiky popisuje úroveň fyzické aktivity mezi dospělými ve vybraných evropských zemích v roce 2022. Existují výrazné rozdíly v míře fyzické aktivity mezi jednotlivými evropskými státy. Zdá se, že země v jižní a východní Evropě vykazují nižší úroveň fyzické aktivity ve srovnání se zeměmi na severu a na západě Evropy. Severské země mají vyšší míru sportování a cvičení, zároveň také vykazují vyšší účast na jiných formách fyzické aktivity. Pozoruhodnou výjimkou jsou Slovensko a Lotyšsko, které mají podprůměrnou úroveň sportu a cvičení, ale vyšší účast na jiných formách fyzické aktivity, zatímco např. v Irsku, ve Španělsku a v Portugalsku je tomu naopak. Česko je v obou formách fyzické aktivity nadprůměrné.

Druhá část infografiky poskytuje informace o úrovni účasti populace ve věku 18 let a více ve vybraných státech Evropy na aerobních pohybových aktivitách v roce 2019. Téměř polovina dospělé populace (48,4 %) v EU v daném roce nevyvíjela žádnou aerobní aktivitu během běžného týdne. V některých členských státech EU přesáhla neúčast na sportu dokonce 50 % až 80 % (v Rumunsku a v Bulharsku). Naproti tomu v Dánsku, Nizozemsku a Švédsku to bylo méně než 25 %. Pouze 31,7 % populace v EU se v roce 2019 věnovalo aerobním pohybovým aktivitám alespoň dvě a půl hodiny (150 minut a více) týdně, což je doporučená úroveň fyzické aktivity (dle WHO). Tento podíl se výrazně lišil mezi jednotlivými členskými státy, v Rumunsku byl nejnižší (7,1 %), zatímco v Dánsku, Švédsku, a Nizozemsku přesáhl 50 % populace. Česko je z pohledu EU v obou proměnných podprůměrné.

Celkově lze tedy říci, že mezi evropskými zeměmi existuje variabilita v úrovni pravidelné fyzické aktivity, přičemž v rámci regionů najdeme rozdíly a výjimky. Data jsou limitována sebeposuzováním respondentů, což může být ovlivněno jejich subjektivním vnímáním a kulturním pozadím.

Kontext:

Z pohledu světového kontextu 1 ze 4 dospělých nesplňuje celosvětově doporučenou úroveň fyzické aktivity (dle WHO) a více než 80 % světové dospívající populace je též nedostatečně fyzicky aktivní. Dle doporučení WHO je ideální provádět pohyb o střední intenzitě po dobu minimálně 30 minut 5x týdně, nebo aktivitu vysoké intenzity po dobu 20–25 minut alespoň 3x týdně. Tyto doporučené aktivity jsou navrženy jako doplněk k běžným denním aktivitám, které mají často mírnou intenzitu nebo jsou krátké (trvají méně než 10 minut).

Dle studie OECD se mezi lety 2017 a 2022 v EU téměř neměnil zájem dospělých o cvičení, avšak účast na jiných formách fyzické aktivity vzrostla ze 44 % na 53 %. V některých zemích došlo k výraznému nárůstu fyzické aktivity u dospělých, například v Česku, kde se zvýšila účast na sportovních aktivitách o 12 procentních bodů a na ostatních aktivitách o 25 %. Naopak například Portugalsko zaznamenalo pokles účasti u obou typů fyzické aktivity, zatímco země jako Polsko, Maďarsko, Belgie, Německo, Dánsko a Švédsko hlásily pokles účasti především u cvičení, OECD.

Z průzkumu z roku 2022 vyplývá, že v Česku se 52 % osob věnuje sportu nebo pohybové aktivitě venku a 45 % doma, což překračuje průměr EU. Zároveň se 24 % Čechů pohybuje při cestě mezi domovem a prací či školou a přibližně 33 % cvičí ve sportovních centrech či klubech. Pouze 9 % uvádí fyzickou aktivitu v práci a 4 % ve škole/ na univerzitě, EU.

Pandemie covid-19 zdůraznila potřebu začlenit fyzickou aktivitu do veřejné politiky a WHO představilo Globální akční plán fyzické aktivity WHO 2018–2030, aby zemím pomohlo zvýšit její úroveň. Tento plán se snaží snížit fyzickou nečinnost o 15 % do roku 2030, avšak současný trend naznačuje, že bez zdvojnásobení úsilí by tohoto cíle mohlo být těžké dosáhnout, WHO.

Pravidelná fyzická aktivita (především střední a vysoké intenzity) je klíčovým ochranným faktorem pro prevenci a léčbu mnoha onemocnění. Ti, jež splňují doporučené úrovně fyzické aktivity, snižují riziko předčasného úmrtí o 20–30 %. Kromě toho asi 7–8 % všech případů kardiovaskulárních onemocnění, deprese a demence, a asi 5 % případů diabetu 2. typu by bylo možné zabránit větší aktivitou. Umožnit lidem být aktivnější prospívá nejen zdraví a pohodě obyvatelstva, ale přináší i společenské, ekologické a ekonomické výhody. Například chůze a cyklistika mohou snížit znečištění ovzduší a hluk a přispět k zdravému životnímu prostředí. Aktivní zájem o sport může navíc pomoci sblížit komunity a budovat u jednotlivců cenné dovednosti.

Úroveň fyzické aktivity dospělých dle věkových kategorií ve vybraných státech Evropy v roce 2019

Srovnání podílu osob ve věku 18 let a více, které provádějí aerobní a svalové aktivity posilující zdraví v běžném týdnu podle věku v roce 2019 ve vybraných státech Evropy.

Interpretace:

S postupujícím věkem klesá podíl osob, které provádějí doporučenou aerobní a svalově posilující fyzickou aktivitu, což bylo pozorováno v roce 2019 téměř ve všech vybraných státech Evropy. V té době více než ¼ osob ve věku 18–24 let (26,9 %) a více než ⅕ osob ve věku 25–34 let (20,5 %) pravidelně vykonávala doporučené pohybové aktivity. Tento podíl postupně klesal s přibývajícím věkem až k nejstarší věkové skupině (pouze 7,4 %). V Dánsku bylo výjimečné vyšší procento osob ve věku 65 let a více, které splňovaly doporučení, než osob ve věku 35-44 nebo 55–64 let. Další odlišnosti byly zaznamenány ve Francii, Lucembursku a Rakousku, kde byl podíl sportovně aktivních lidí ve věkové skupině 45–54 let nižší než ve skupině 55–64 let.

Kontext:

Pravidelná fyzická aktivita je klíčová pro duševní i fyzické zdraví napříč všemi věkovými skupinami. Alarmující je, že více než 80 % dospívajících a 27 % dospělých nedosahuje doporučené úrovně pohybu podle WHO, což má negativní dopady nejen na jednotlivce, ale i na zdravotnické systémy a celou společnost. Postupem věku se lidé obecně stávají méně aktivními, přestože aktivita přináší starším dospělým výhody jako prevence pádů, udržení nezávislosti a posílení psychosociálního zdraví. I přes přirozenou tendenci k pohybu mají mladí lidé v období dospívání často nižší aktivitu, než by se očekávalo.

Pohyb hraje důležitou roli v procesu stárnutí. Dle metaanalýzy fyzicky aktivní lidé ve středním a starším věku, kteří jsou fyzicky aktivní, mají 1,6krát vyšší šanci na úspěšné stárnutí než ti se sedavým zaměstnáním, NIH. Tento ochranný efekt fyzické aktivity se však s věkem postupně snižuje o 3 % ročně, přestože i ve vyšším věku aktivita stále přináší výhody. Bariéry a motivátory fyzické aktivity u starších dospělých jsou často spojeny s vnímáním fyzického a duševního zdraví, což bylo zjištěno v mnoha studiích.

Globální data ukazují, že většina dospívajících tráví denně méně než hodinu střední až intenzivní fyzickou aktivitou, a to platí častěji pro dívky než pro chlapce. Neaktivních je 85 % dívek a 77,6 % chlapců. Tyto rozdíly ve fyzické aktivitě mezi pohlavími přetrvávají po celý život, ale v zemích s vyšší rovností mezi ženami a muži nemá pohlaví zásadní vliv na volnočasovou fyzickou aktivitu. Sociální role žen v péči o domácnost a děti často omezuje jejich možnost volnočasové aktivity, zatímco muži se častěji zapojují do skupin podporujících pohyb.

Podíl dospělých osob dosahujících doporučené úrovně fyzické aktivity dle příjmových kvintilů ve vybraných státech Evropy v roce 2019

Podíl osob ve věku 18 a více let ve vybraných státech Evropy, které v typickém týdnu vykonávají doporučených 150 min fyzické aktivity, zobrazeno dle příjmových kvintilů.

Interpretace:

Graf ukazuje, že se zhruba 40 % dospělé populace EU v nejvyšším příjmovém kvintilu věnuje aerobním aktivitám alespoň 2,5 hodiny týdně. Podíl těch, kteří dosahují doporučených 150 minut aerobní aktivity týdně, se zvyšuje s růstem příjmů. V roce 2019 to udávalo 39,5 % osob v nejvyšším kvintilu, 31,2 % osob ve středním a 26,3 % osob v nejnižším. Tento trend pozorujeme téměř ve všech členských zemích EU.

Výjimkou byl Island, kde podíl lidí s doporučeným množstvím cvičení byl v nejnižším kvintilu vyšší než ve středním. Rozdíl v podílech mezi vysokými a nízkými příjmy byl v EU v roce 2019 13,2 procentního bodu, v Česku dokonce 21 %, což patří mezi největší rozdíly v zájmu o fyzickou aktivitu podle příjmových skupin. Největší rozdíl mezi členskými státy byl v Irsku, zatímco nejužší rozdíly byly zaznamenány v Rumunsku, kde byly nízké podíly u všech úrovní příjmů.

Kontext:

Příjem je dalším faktorem, který může souviset s pravděpodobností provádění aerobní fyzické aktivity. Trendy patrné z infografiky výše potvrzuje i mnoho celosvětových studií. Jednou z nich je studie ukazující socioekonomický gradient v oblasti fyzické aktivity, kdy se lidé s minimálními finančními problémy věnují sportu a cvičení častěji než ti, kteří se potýkají s častými finančními obtížemi, Eurobarometer. Tento trend se opakuje i mezi sociálně odlišnými skupinami, kde pravidelně cvičí 24 % lidí z dělnické třídy oproti 51 % lidí z vyšších tříd. U jiných aktivit je vidět opačný trend – ti s vyšším postavením jsou aktivnější ve volném čase, zatímco fyzická práce dominuje u těch s nižším statusem. Urbanizace a ekonomický rozvoj přispívají k fyzické nečinnosti v práci i v domácnosti. Dle dostupných dat neměla pandemie covid-19 prohlubující vliv na již existující socioekonomické nerovnosti v úrovních fyzické aktivity starších dospělých. Přesto evidujeme jasné a podstatné rozdíly mezi úrovněmi vzdělání a příjmů a existuje mnoho statisticky významných souvislostí, které zdůrazňují potřebu zaměření prevence na nejvíce ohrožené skupiny obyvatelstva, jako je tomu v mnoha zdravotnických tématech.