Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Fyzická aktivita u dětí

Pohyb má zásadní vliv na fyzické, sociální, ale i kognitivní schopnosti dětí. Z toho důvodu je nutné sledovat, jak se u mládeže vyvíjí vztah ke sportu, a zabývat se důvody, proč se z dlouhodobého hlediska zhoršuje. V článku porovnáme situaci v Česku s okolními státy Evropské unie a identifikujeme země s nejlepšími výsledky a nejefektivnějšími národními strategiemi pro podporu sportu u mládeže.

Trendy ve fyzické aktivitě mladistvých v Evropské unii v letech 2006-2018

Dlouhodobé trendy v podílech mladistvých ve věku 11 let, 13 let a 15 let, kteří vykonávají alespoň jednu hodinu fyzické aktivity denně, prezentováno zvlášť pro dívky a pro chlapce.

Interpretace:

Cílem průzkumu bylo zjistit, kolik procent dětské populace se v Evropské unii věnuje minimálně jedné hodině fyzické aktivity denně se střední až vyšší intenzitou. Graf je rozdělený dle pohlaví, věku a roku výzkumu. V levé části je vyobrazena statistika pro dívky ve věku 11, 13 a 15 let a pro každou věkovou skupinu máme údaje z roku 2006, 2010, 2014 a 2018. Na pravé straně infografiky máme stejné rozdělení, ale pro chlapce. Například v roce 2018 mělo přibližně 18 % chlapců ve věku patnácti let v Evropské unii fyzickou aktivitu střední až vyšší intenzity po dobu minimálně jedné hodiny denně.

Hlavní zjištění jsou, že jsme od roku 2006 do roku 2018 zaznamenali pokles ve fyzické aktivitě u mladé generace, který se s rostoucím věkem prohluboval. Méně pohybu mají přitom celkově dívky než chlapci.

Kontext:

Výběr časového intervalu jedné hodiny nebyl náhodný, protože se jedná o doporučení od WHO, WHO. Fyzická aktivita by se měla dle této instituce rozdělit mezi aerobní a svalové aktivity uzpůsobené dětem. Dále členské země Evropské unie přicházejí s vlastními doporučeními, například německé ministerstvo zdravotnictví navrhuje ku příkladu pro věkovou kategorii 12-18 let 90 minut fyzické aktivity denně.

Úpadek ve fyzické aktivitě je znatelný napříč Evropskou unií. Mezi hlavní důvody můžeme zmínit výrazné zvýšení času stráveném před obrazovkami, ať už mobily, počítači či televizí, a to převážně během volného času. Jinými slovy, sport byl do jisté míry nahrazen digitálními technologiemi.

V Česku má přibližně 58 % dětí dostatek pohybu, nejlépe si vedou mladší chlapci. Nejvíce sportovních příležitostí mají mladí sportovci v Středočeském kraji a nejméně na Karlovarsku. Celkový počet sportovních organizací dosahuje 13 229, z toho nejoblíbenější jsou fotbalové a tenisové kluby.

Doporučený minimální počet hodin tělovýchovy ročně na základní a střední škole v Evropě v letech 2011–2012

Poslední ucelená data pocházejí z let 2011 a 2012, dle provedené rešerše však předpokládáme, že případné změny v národních pedagogických strategiích byly pouze menšího rozsahu a neměly by zásadně změnit pořadí v grafu.

Interpretace:

V grafu vidíme jednotlivé země Evropské unie a jejich doporučení ohledně minimálního počtu hodin tělocviku ročně na základních a středních školách. Jsou patrné velké rozdíly mezi zeměmi, například ve Francii je doporučeno dvakrát více tělocviku na základní škole a třikrát více na středních školách než ve Španělsku. Česko s 59 hodinami na ZŠ a SŠ se řadí pod průměr Evropské unie, který činí 67 hodin pro ZŠ a 64 pro SŠ.

Kontext:

Zaměřit se na tělocvik je důležité, protože přibližně 80 % školáků v Evropské unii se věnuje sportu jenom v rámci školy. Děti si budují během mládí návyky na zbytek života, a pokud budou zvyklé sportovat, je pravděpodobnější, že s pohybem budou pokračovat i během dospělého života. Zároveň je důležité, aby se školáci naučili správně cvičit. Zejména během dětství je důležité nepřetěžovat organismus. Stejný princip platí ohledně návyku rozcvičit se a osvojit si správnou techniku, aby se snížilo riziko úrazu. Díky pestrosti nabízených sportů – v rámci Česka se povinně vyučuje atletika, gymnastika nebo plavání - se u dětí rozvíjí různé svalové skupiny a dovednosti. Aby byla zaručena kvalita výuky, musejí mít čeští učitelé specializující se na tělesnou výchovu ukončené magisterské studium, což je nutný požadavek ve většině Evropy.

Výuka tělocviku je tedy na školách důležitá, nicméně rostoucí počet omluvenek narušuje efektivitu. V současné době je v Česku přibližně 28 tisíc žáků plně omluveno a 18 tisíc částečně, což činí průměrně 18 omluvenek na školu. Jedná se hlavně o studenty velkých městských škol a v narůstajícím počtu případu se jedná o zbytečné úlevy ze sportu. Dle pedagogů je s tím spojená snižující se celková zdatnost žáků a zároveň to vede k zatížení dětských lékařů.

Doprava dětí do školy v Evropě v letech 2015-2017

Podíly dětí, které se do školy dopravovaly pěšky nebo na kole, motorovým prostředkem či jejich kombinací.

Interpretace:

Infografika se se zaměřuje na to, jakým způsobem se děti dostávají do školy a ze školy. Tmavě fialovou barvou jsou vyobrazeni studenti, kteří jdou do školy pěšky či na kole. Světle fialovou barvou jsou znázorněni žáci, kteří využívají motorová vozidla. A nakonec oranžovou barvou jsou zobrazeny děti, které se dopravují kombinovaným způsobem dopravy. V Česku šlo 44 % studentů do školy pěšky nebo na kole, 38 % využilo motorová vozidla a 17% kombinovanou formu dopravy. V rámci zkoumaných zemí průměrně 48,2 % žáků docházelo do školy pěšky či na kole, 37,8 % motorovými vozidly a 13,9 % kombinovaně.

Kontext:

Fyzická aktivita není limitovaná jenom na sport, ale na jakoukoliv aktivitu, při které mají děti pohyb. Chůze či jízda na kole je málo zátěžová, a tedy vhodná pro širokou populaci dětí. Může výrazně zvýšit pohyb mladistvých, a proto je relevantní ji podporovat. Je nicméně důležité se ujistit, že se děti pohybují v bezpečném prostředí s uzpůsobenou infrastrukturou.
Chlapci a děti rodičů s nižším vzděláním do školy chodí častěji pěšky nebo tam jezdí na kole, což poukazuje na sociální nerovnosti.

Závěr:

Česko kopíruje celosvětový trend v úbytku tělesné aktivity u dětí, který se ještě zhoršil kvůli pandemii covid-19. Mezi jeho hlavní následky patří nárůst obezity a nadváhy u mladistvých, který v roce 2021 činil 41 % u chlapců a 31 % u dívek ve věku 7-15 let. Jedná se tedy o zásadní hrozbu veřejného zdraví. Mezi hlavní důvody úbytku tělesné aktivity u dětí patří vysoká míra používání digitálních technologií a kontinuální snižování dotací pro sport.