Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Potraty a umělé přerušení těhotenství

Citlivé téma, které zahrnuje právní, zdravotní a sociální aspekty. V současné době je v Česku interrupce legální do 12. týdne těhotenství na žádost ženy a do 24. týdne z lékařských důvodů. Trendy ukazují na postupný pokles počtu provedených potratů, což je důsledek lepšího přístupu k antikoncepci a sexuální výchově. Téma potratů vyvolává veřejnou i politickou debatu o právech žen, etice a zdravotní péči a je zasazeno do širšího kontextu různých právních přístupů a kulturních názorů po celém světě.

Trendy míry potratovosti a indexu potratovosti v Česku a v Evropě v letech 2013–2021

Grafy poukazují na dlouhodobě převážně klesající trendy v míře potratovosti (počet potratů na 1000 žen v reprodukčním věku) a indexu potratovosti (počet potratů na 1000 živě narozených dětí).

Interpretace:

Srovnání potratovosti v evropských zemích ukazuje značné rozdíly. V grafech sledujeme míru potratovosti (počet potratů na 1000 žen v reprodukčním věku) v letech 2013–2021 ve vybraných státech Evropy. Nejvyšších hodnot dosahuje Bulharsko, Estonsko a Maďarsko v celém sledovaném období, naproti tomu nejnižší hodnoty byly evidovány v Polsku, v Albánii a v Chorvatsku. V Česku je možné sledovat klesající trend podobně jako ve většině států.

V druhém grafu je vyobrazen trend indexu potratovosti (počet potratů na 1000 živě narozených dětí) v letech 2013–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2021 ve vybraných státech Evropy. Index potratovosti vlastně udává, jak často se těhotná žena rozhodne pro umělé přerušení těhotenství. Historicky ve východních zemích, kde byla umělá přerušení těhotenství povolena dříve než antikoncepční prostředky, dosahovaly hodnoty indexu vysokých úrovní, zatímco v západních zemích, kde byly antikoncepční prostředky dostupné dříve, byly nižší. Zároveň z pohledu využívání umělých přerušení těhotenství patří ženy ze států jižní Evropy tradičně k těm zdrženlivějším. Nicméně ve sledovaném období se tyto historické rozdíly postupně stírají a například Itálie i Španělsko mají vyšší hodnoty než Česko. Nejvyšších hodnot dosahovalo Bulharsko, které mělo dvojnásobně vyšší hodnoty než Česko, dále následovalo Rumunsko, Estonsko a Maďarsko. Ovšem u všech zemí byl výrazný klesající trend.

Při interpretování dat je nutné upozornit, že Česko patří k zemím, které potraty evidují kompletně, což není běžné. Existují také významné legislativní a metodologické odlišnosti v definici potratu, případně indukovaného potratu mezi různými státy, což komplikuje mezinárodní srovnání, ČSÚ, 2001.

Kontext:

Na celém světě se ročně uskuteční kolem 73 milionů umělých potratů. WHO uvádí, že 6 z 10 nechtěných těhotenství a 3 z 10 všech těhotenství končí umělým potratem. Nebezpečný potrat, který představuje 45 % všech potratů, je zvláště akutním problémem v rozvojových zemích, kde dochází k 97 % těchto potratů. Nebezpečný potrat může mít fatální následky včetně úmrtí matky a zdravotních komplikací, které vedou k fyzickým i duševním problémům. Kromě toho je nedostatečný přístup k bezpečné, včasné a respektující potratové péči závažným problémem veřejného zdraví a lidských práv, WHO, 2024. Omezení přístupu k potratům může vést ke zvýšenému výskytu nebezpečných potratů, zejména v zemích s restriktivními zákony, Bearak a kol., 2020, Ganatra a kol., 2017. Tyto zákony a regulace také představují riziko porušení lidských práv žen a dívek, a to včetně práva na rozhodování o vlastním těle. Restriktivní politiky potratů mohou také zvyšovat stigma a úzkost spojenou s potraty, což vede k dalším negativním důsledkům pro ženy a dívky. Komplikace nebezpečných potratů také zatěžují zdravotnické systémy v rozvojových zemích, mimo jiné i finančně. V souvislosti s tím existuje naléhavá potřeba poskytnout kvalitní potratovou péči, která bude respektovat lidská práva, bude dostupná a bezpečná pro všechny ženy bez ohledu na jejich socioekonomický status nebo geografickou polohu WHO, 2024.

Historické trendy prodělaných potratů a užívání antikoncepce v Česku v letech 1960–2021

Grafy vyobrazují dlouhodobý vývoj počtu ukončených těhotenství a prodělaných potratů včetně druhu či způsobu provedení a s tím související trendy užívání antikoncepce.

Interpretace:

Infografika se věnuje vývoji potratů a jejich rozdělení dle provedení v Česku od roku 1960 spolu s vývojem užívání antikoncepce. Zatímco absolutní počet samovolných potratů od roku 1960 v Česku lehce klesá, počet umělých přerušení těhotenství (UPT) až do konce osmdesátých let 20. století v podstatě nepřímo koreloval s počtem narozených dětí, kdy absolutní počet UPT v Československu a později v Česku dosáhl maximálních hodnot v letech 1987, 1988, 1989 a 1990. Tehdy byl počet potratů nejvyšší. Tyto vysoké hodnoty, kdy se počet umělých ukončení těhotenství téměř rovnal počtu narozených dětí, byly důsledkem zeslabení pronatalitního klimatu a stagnace v metodách antikoncepce, Demografie, 2014. Nicméně po roce 1990 nastal výrazný úbytek UPT, který pokračuje dodnes. Počet potratů klesl v roce 2021 až na celkových 15 492 umělých přerušení těhotenství, což je nejnižší úroveň od roku 1960.

Mezi důvody vedoucí k úbytku umělých přerušení těhotenství patří i změna celkového populačního klimatu v Česku spojená mj. se značným rozšířením moderních hormonálních antikoncepčních prostředků, současně pravděpodobně i se zavedením povinného příspěvku ženy na provedení potratu z jiných než zdravotních důvodů, Demografie, 2014, CUNI, 2001. Rozšíření antikoncepce v Česku od 70. let bylo významným faktorem v úbytku umělých přerušení těhotenství od roku 1990. V roce 1970 užívalo antikoncepci jen kolem 4 % žen a jednalo se spíše o nitroděložní antikoncepci, která převažovala do roku 1993. Ale poté docházelo k zásadnímu nárůstu užívání hormonální antikoncepce, kterou od roku 2000 využívá více než 30 % žen. V roce 2007 užívalo antikoncepci téměř 55 % žen, kdy 48 % žen užívá hormonální antikoncepci a 6,5 % nitroděložní. Od tohoto roku je užívání nitroděložní antikoncepce téměř konstantní, ovšem užívání hormonální antikoncepce klesá a v roce 2021 ji užívalo 30 % žen v reprodukčním věku.

Kontext:

Do roku 1958 nepovolovaly české zákony uměle vyvolaný potrat. Z toho důvodu neexistují oficiální statistiky pro toto období a odhaduje se, že indukované potraty byly prováděny potají. Podle zákona č. 68/1950 Sb. byly vedle spontánních (samovolných potratů) umožňovány pouze interrupce ze zdravotních důvodů, Demografie, 2014, CUNI, 2001. Možnost umělého přerušení těhotenství (indukovaného potratu) na žádost ženy byla v Česku možná od roku 1958 a byla upravena zákonem č. 68/1957 Sb,. Avšak podmínky interrupce byly omezovány zejména zřízením tzv. interrupčních komisí, které oprávněnost každé žádosti o interrupci posuzovaly. Od roku 1987 je zákonem č. 66/1986 Sb. přístup k interrupcím uvolněn a záleží pouze na rozhodnutí ženy, CUNI, 2001.

Sociodemografické charakteristiky žen, které prodělaly samovolný potrat či umělé přerušení těhotenství v Česku v roce 2021

Grafy vyobrazují bližší charakteristiky věku, vzdělání, rodinného stavu a počtu dříve narozených dětí žen, které prodělaly samovolný potrat či umělé přerušení těhotenství.

Interpretace:

Infografika se věnuje tématu samovolných potratů a uměle přerušených těhotenství v Česku v roce 2022 se zaměřením na vybrané faktory (rodinný stav, věk ženy, vzdělání ženy a počet předchozích živě narozených dětí).

Se samovolným potratem se v nejvyšší míře potýkají vdané a svobodné ženy ve věku 30 až 34 let, významnou skupinu tvoří ale také ženy mezi 25 a 29 lety a ženy ve věku 35 až 39 let. Zároveň platí, že se ženy nejčastěji s potratem setkají jako bezdětné nebo jako matky jednoho dítěte. Z pohledu vzdělání se dá říci, že se se samovolným přerušením těhotenství setkávají spíše ženy se středním nebo vysokoškolským vzděláním, u této charakteristiky je nicméně třeba dodat, že u celé třetiny žen nebylo vzdělání zjištěno.

Umělé přerušení těhotenství se ve více než polovině případů týká svobodných žen a téměř ve třetině případů žen vdaných. Stejně jako u samovolných potratů se jedná především o ženy ve věku 30 až 34 let a o něco méně o ženy ve věkových kategoriích 25–29 let a 35–39 let. Asi největší rozdíl mezi samovolným a umělým přerušením těhotenství vidíme v počtu živě narozených dětí před potratem. S umělým přerušením těhotenství se totiž nejčastěji setkávají matky dvou dětí, a to téměř ve třetině případů, následují bezdětné ženy a matky jednoho dítěte. Z hlediska vzdělání se umělý potrat týkal nejčastěji, téměř ve třetině případů, absolventek středních škol, téměř ve 20 % žen se základním vzděláním a následovaly ženy se střední odbornou a vysokou školou. U téměř 19 % žen nicméně vzdělání zjištěno nebylo.

Kontext:

Odhaduje se, že až 26 % všech těhotenství končí potratem a 10–20 % klinicky potvrzeným těhotenstvím. Navíc k 80 % samovolných potratů dochází v prvním trimestru a riziko potratu klesá po 12 týdnech těhotenství, Dugas, Slane, 2022, Prenatal. Riziko potratu se liší i s věkem, kdy v rámci norské studie bylo u žen ve věku 25–29 let naměřeno na asi 10 % a rychle se zvýšilo po 30. roce věku a dosáhlo 53 % u žen ve věku 45 a více let. Dále jsou vysoce rizikové opakované potraty, při nichž se zvyšuje pravděpodobnost dalších komplikací a po třech prodělaných interrupcích se navíc zvyšuje riziko dalšího potratu až čtyřikrát, Magnus a kol., 2019.

Prodělání potratu může mít na ženu také emocionální dopady, které mohou být obecně podceňovány. Častým důsledkem této zkušenosti bývají depresivní a úzkostné symptomy a poruchy. Výskyt psychických potíží u žen se snižuje v průběhu času, přesto u značné části z nich může přetrvávat i po roce, Prenatal. V případě uměle přerušených těhotenství mohou ženy pociťovat v některých případech pocit úlevy, současně však ale i pocity viny a hanby, Prenatal.

Podmínky legálního umělého přerušení těhotenství ve světě

Detailní pohled na legální UPT dle států, a to na základě žádosti ženy, pro zachování zdraví ženy nebo záchranu jejího života, v případě poškození plodu či znásilnění.

Interpretace:

Mapa pracuje s daty Globální databáze zásad potratů zpracovanou WHO, která je úložištěm veřejně dostupných zdrojů týkajících se potratů pro všechny země, WHO. V mapě vidíme státy, kde je možné podstoupit potrat na přání ženy a kde je povoleno umělé přerušení těhotenství v důsledku trestné činnosti (znásilnění). Dále je zde možnost zobrazit si situaci legálního potratu z důvodu zdravotních potíží ženy, případně plodu/dítěte. Pro podrobnější pohled na Spojené státy americké byla použita data NBC NEWS, kdy zákaz interrupcí platí ve 14 státech a v dalších sedmi jsou výrazně omezeny, NBC NEWS.

Kontext:

Rozhodnutí zda a kdy mít dítě je zásadní pro ekonomický blahobyt ženy, přičemž může mít důsledky pro její další vzdělávání a zapojení do pracovního procesu. Přístup k interrupční péči může mít bezprostřední dopady i na zdraví a na ekonomickou situaci ženy. Finanční a socioekonomické faktory patří k velmi častým důvodům pro vyhledání potratu. Vzhledem k tomu, že hrozby odepření přístupu k potratům narůstají a rozšiřují stávající rozdíly, je zajímavé podívat se na současnou situaci, IWPR.

Přístup k umělému přerušení těhotenství je klíčovou politickou otázkou odrážející rozmanitost sociokulturních a právních kontextů. Napříč zeměmi existují rozdíly v pokrytí interrupčních služeb, kdy v některých, jako například ve Švýcarsku, v Dánsku nebo ve Francii, je model jednotného pokrytí ve všech legálních kategoriích. Oproti tomu například v Maďarsku jsou potraty hrazeny pouze ze zdravotních důvodů nebo fetální anomálie. V některých zemích je interrupce na žádost legálně povolena, ale krytí je omezeno na lékařské indikace (např. v Rakousku, Bulharsku, Číně, Litvě, na Slovensku a ve Vietnamu). Dále například v Německu, Izraeli a Bulharsku je interrupce hrazena pro ty, kteří žádají o potrat z důvodu znásilnění. V řadě zemí jsou různé specifické skupiny, dle kterých je tato péče ženám hrazena. Například mladším 18 let v Izraeli nebo ekonomicky znevýhodněným v Německu a v Černé Hoře. Na Novém Zélandu jsou zahrnuty pouze ženy, které mají nárok na financovanou zdravotní péči, s výjimkou sezónních migrantek, nerezidentů a mezinárodních studentů. Podobně v Irsku se toto právo vztahuje na všechny, kteří mají v zemi obvyklé bydliště. Ve Spojených státech se politika pokrytí interrupčních procedur liší mezi státy, což odhaluje složitost diskusí o interrupčních právech a zdravotní péči, Lavelanet a kol., 2020.

V Česku je umělé přerušení těhotenství zpoplatněno v případě, že je interrupce prováděna na žádost ženy. V případě, že je těhotenství uměle přerušeno ze zdravotních důvodů, hradí zákrok většinou zdravotní pojišťovna, kdy relevantní zdravotní důvody jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 75/1986 Sb. Cena se může lišit dle zdravotnického zařízení, které bude interrupci provádět, Ministerstvo vnitra, 2021.

Právo volby o možnosti umělého přerušení těhotenství má v dnešním chápání morální otázky jasnou převahu, nicméně nejedná se o nezvratné a nedotknutelné právo. V posledním období dochází k pokusům některých států, které interrupci v minulosti legalizovaly, o zpřísnění či zrušení platných pravidel, jako je tomu například na Slovensku, v Polsku, Texasu, Alabamě a v řadě dalších amerických států, Rubinová, 2022, Banerjee, 2023, Guttmacher Institut, 2024.