Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Transgender lidé a zdravotní péče

V naší společnosti se stále častěji otevírá diskuse o zkušenostech transgender osob, které se denně potýkají s unikátními výzvami a překážkami od coming outu po boj za rovnoprávnost a snahu o akceptaci ve společnosti. Tento článek se zaměřuje na různé aspekty transgender života včetně procesu tranzice a případné detranzice, právních podmínek úřední změny pohlaví v Česku a záležitostí spojených se zdravotní péčí poskytovanou transgender osobám. Přinášíme pohled na témata, která ovlivňují životy mnoha lidí, o kterých je stále ještě třeba vést otevřený a respektující dialog.

Jakým překážkám musí čelit transgender, nebinární a další genderově rozmanité osoby?

Transgender lidé čelí problémům v mnoha aspektech svého života.

Interpretace:

Grafika nabízí vhled do oblasti genderových identit a zaměřuje se především na trans a nebinární osoby. Prezentuje data z průzkumu Obavy a přání trans lidí realizovaného spolkem Trans*parent v roce 2018 v Česku s podporou ILGA Europe, kdy dotazníkovým šetřením byly získány výpovědi 396 trans osob, Trans*parent. Čerpáme také ze studie Být LGBTQ+ v Česku 2022 a z publikace Rozvoj duševní pohody u transgender klientů zpracované Pitoňák, Macháčková, NUDZ.

Základní pojmy:

V první řadě je vhodné rozlišovat mezi termíny pohlaví a gender, což je přehledně znázorněno mimo jiné v grafice zaměřující se pouze na toto téma: Pohlaví a gender ve zdraví, v nemoci a biologii.

• Genderová identita – Vnitřní pocit příslušnosti k určitému genderu. To znamená, že se daná osoba cítí být ženou, mužem, nebo někde mezi těmito dvěma kategoriemi (nebinární), podle toho, jak se identifikuje a jak vnímá sama sebe.
  
  

• Genderový nesoulad / genderová dysforie - Pocit nepohodlí nebo úzkosti, který může nastat, když se genderová identita neshoduje s biologickým pohlavím. Diagnóza spojená s transgender identitou je nově vyňata ze sekce duševních poruch. Dle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN11) WHO jsou „Poruchy pohlavní identity“ nově definovány jako „Genderový nesoulad“.
  
  

• Cisgender – Lidé, jejichž genderová identita odpovídá pohlaví, které jim bylo přiřazeno při narození (opakem transgenderu).
  
  

• Transgender – Osoby s genderovou identitou, která neodpovídá pohlaví, které jim bylo přiřazeno při narození.
  
  

• Intersex osoba – Osoby, které se narodí (nebo se přirozeně vyvíjejí v pubertě) s variací pohlavních znaků (chromozomy, gonády, hladiny pohlavních hormonů) či jejich kombinací, které nejsou standardně definovány pro muže či pro ženu.
  
  

• Nebinární (genderqueer osoba) – Osoby jejichž genderová identita může být velmi různorodá a silně individuální, není pouze binární (muž/žena) a nelze ji definovat jako čistě mužskou či ženskou, zahrnuje například agender, bigender, genderfluid osoby atd.
  
  

• Coming out – Označení procesu, během kterého člověk rozpoznává a akceptuje svoji menšinovou sexuální orientaci nebo genderovou identitu. Lze rozlišit dvě fáze coming outu - vnitřní uvědomění a vnější sdělení. U transgender osob může mezi těmito fázemi uplynout i desítky let.
  

Kontext:

Stejně jako jiné oblasti lidského života, které přesahují běžnou zkušenost, je oblast transgender, nebinárních a intersex lidí spojena s předsudky či stereotypy. Studie s názvem Být LGBTQ+ v Česku 2022 ukazuje, že stigma a diskriminace trans a nebinárních osob je nadále aktuálním tématem. Téměř 47 % osob vnímá “trans identitu” jako vrozenou vadu či poruchu. V oblasti politiky považuje 71 % osob urážlivé výroky ze strany politiků jako “rozšířené”, zatímco v roce 2012 to jako časté vnímalo 27 % osob. Přesto z hlediska subjektivního hodnocení došlo u vnímané míry předsudečnosti a nesnášenlivosti za posledních 5 let k mírnému snížení. Nárůst je pozorován i u projevů nenávisti a averze vůči lesbám, gayům, bisexuálním a trans lidem na veřejnosti.

Během posledních pěti let (od počátku roku 2017) se cítilo diskriminováno nebo obtěžováno 43 % LGBTQ+ lidí v Česku, přičemž častěji diskriminaci uváděly nejmladší věkové skupiny. Většina zaznamenala slovní obtěžování, urážky a jiné zraňující komentáře. Celých 92 % dotázaných diskriminační incident nijak osobně neřešilo a pouze 2 % z nich šlo každý případ nahlásit. V on-line prostředí se 69 % respondentů setkalo s vyhrožováním fyzickým napadením, přičemž nejvíce postiženy byly trans ženy (78 %) a nebinární osoby (75 %). Zatímco ve společnosti se stále vyskytují případy diskriminace a šikany LGBTQ+ komunity, v českých školách se mnohdy setkáváme s nedostatečnou osvětou a tolerancí vůči této problematice. V prostředí školy či univerzity zažilo diskriminaci 26 % ze všech dotazovaných, kteří měli v posledním roce zkušenost s diskriminací. Spolupráce škol s odborníky na transgender a nebinární témata je zásadní pro zajištění kvalitní osvěty a prevence nevhodného chování ve školních diskuzích. K dosažení tohoto cíle je důležité stanovit jasné obsahové limity a vytvořit prostředí, které podporuje toleranci a respekt vůči LGBTQ+ komunitě, Pitoňák, Macháčková, PedF UK.

I přestože je v Česku obecně uznávána právní kontinuita transgender lidí, stále existují překážky a nedostatky v systému, které brání jejich plné integraci a mohou vést k finančním znevýhodněním a odepření přístupu k určitým službám, čímž se omezuje jejich kvalita života. Příkladem mohou být bankovní a pojišťovací služby (komplikované bývá životní pojištění osob) vázané na rodné číslo, ve kterém se odráží pohlaví dané osoby. V jiných případech může být problematické vystavení duplikátů dokumentů, kdy evidence a informační systémy nepočítající s možností změny rodného čísla. Dále je například stále nevyřešená otázka rodičovských práv transgender osob, které jsou často vystaveny nátlaku či omezením svých práv bez opory v českém právním řádu. Nedostatečná právní úprava v těchto oblastech přináší transgender lidem vážné problémy a nedostatečnou ochranu, Úřad vlády ČR.

Postupem času se situace pomalu proměňuje, a to díky organizacím věnujícím se vzdělávání personálu ve zdravotnictví a v pedagogickém prostředí a pořádání besed na školách jako například Trans*parent, který spolupracuje s Národním ústavem duševního zdraví. V českém prostředí je i řada dalších spolků a organizací, například Prague Pride nebo S barvou ven, které se věnují osvětě a podpoře LGBTQ+ komunity, Prague Pride, sbarvouven.cz.

Proces tranzice a detranzice

Tranzice a detranzice je dlouhý a vyčerpávající proces. Zájem v populaci i přesto dlouhodobě mírně vzrůstá.

Interpretace:

Infografika se věnuje oblasti procesu tranzice a detranzice, kdy tranzici je možné rozdělit na několik oblastí a je na každém jedinci, jak daleko v ní chce postoupit. Ovšem úřední změna pohlaví má nutnou řadu podmínek a roviny tranzice se tedy nevyhnutelně prolínají.

• Fyzická (medicínská) – Může zahrnovat hormonální terapii (HRT), chirurgické změny nebo různé jiné úpravy zevnějšku (např. laserové odstraňování vousů).
• Úřední – Změna označení genderu, jména, rodného čísla v dokladech a jiných úředních dokumentech. V některých zemích není tato úřední změna možná, v jiných pak může být zdlouhavá, obtížná a ponižující.
• Sociální – Vystupování v dané genderové roli, úprava vzhledu, změna rodu a používání nového jména, Trans*parent, Justice, Úřad vlády ČR.

Pro nastínění situace v oblasti tranzice v Česku můžeme v grafech vidět vývoj počtu žádostí o chirurgickou změnu pohlaví, kdy jsou znázorněny celkové počty podaných žádosti k posouzení odborné komise MZ a jejich schválení, či případné zamítnutí. Dále je počet žádostí rozdělen podle pohlaví, kdy jsou v Česku historicky častější změny pohlaví u trans mužů (tedy ze ženy na muže). Je vhodné upozornit, že vydání doporučení od odborné komise MS ještě neznamená, že pacient opravdu chirurgické výkony podstoupí.

Popis procesu tranzice

V Česku je proces úřední tranzice podmíněn v první řadě návštěvou sexuologie, kterou je možné podstoupit bez žádanky či doporučení. Po několika pravidelných sezeních (v řádu měsíců), během nichž probíhají i endokrinologická vyšetření (pro zjištění vhodnosti plánované hormonální léčby), vydává lékař žádanku k vyšetření u klinického psychologa, který potvrdí diagnózu (od roku 2022 diagnózu genderového nesouladu) stanovenou sexuologií. Také je doporučena změna jména a příjmení do neutrálního rodu (i v dokladech).

Další fází procesu je zahájení hormonální léčby, která u trans mužů a maskulinních jedinců zahrnuje podávání testosteronu. Ten přináší změny jako např. hlubší hlas, růst vousů a zastavení menstruačního cyklu. Naopak u trans žen a femininních lidí hormon estrogen a blokátor testosteronu vedou k růstu prsou a změně tělesného složení, jakož i k zastavení produkce spermatu a poruchám erekce. Tělesné změny vlivem hormonů se mohou projevit v řádu měsíců i let a jsou do značné míry individuální.

Další rovinou tranzice mohou být chirurgické výkony, ovšem je nutné získat schválení komise MZČR, která se skládá ze sexuologů, zástupců ministerstva a právníků. Výkony mohou být schváleny u osob, u kterých byl jednoznačně stanoven genderový nesoulad a byla prokázána schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví. Poté jsou zákroky (jako např. odstranění prsou, odstranění dělohy a následně rekonstukce penisu nebo odstranění varlat a rekonstrukce vaginy a mnoho dalších zákroků) hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Nicméně operativní zákroky jsou bolestivé, a to především u trans žen, kdy je nutné od prvních dnů po zákroku dilatovat vaginu několikrát denně. Obecně lze říci, že čím dříve se s přeměnou pohlaví začne, tím přirozeněji a hladčeji probíhá fyzická tranzice. Je ale nutné zvažovat potřebnou psychickou zralost dané osoby.

Po zákrocích, které podle zákona zahrnují i sterilizaci (odstranění pohlavních žláz) a nutnost ukončení manželství nebo registrovaného partnerství, je možné ve všech dokumentech změnit úřední pohlaví (gender) včetně změny jména na kýžený mužský nebo ženský tvar, Justice, Ježková, Úřad vlády ČR.

Kontext:

V Česku od roku 2012 stoupá počet lidí žádajících o chirurgickou změnu pohlaví, přičemž od roku 2017 je zaznamenán výrazný nárůst náctiletých trans maskulinních osob s přiřazeným ženským pohlavím, které trápí genderový nesoulad. Změna pohlaví v Česku má již dlouhou historii sahající až do 70. let 20. století. Historicky v naší zemi převládaly potřeby změny u trans mužů, což se liší od trendu v demokratických zemích na západ od našich hranic, kde historicky převažovaly žádosti o změnu u trans žen. Je zajímavé, že od roku 2012 byly evidovány pouze tři případy, kdy pacient chtěl zvrátit své rozhodnutí o tranzici, VFN. V rámci Švédské longitudinální studie přibližně 2 % osob vyjádřila lítost nad svým rozhodnutím o chirurgické změně pohlaví, Dhejne a kol. Přičemž nejčastějšími důvody vedoucími k detranzici je vliv a tlak okolí, obtížnost tranzice, obtěžování a diskriminace, NCTE.

Právo transgender osob na důstojnou a bezpečnou tranzici v Česku je omezeno povinnou sterilizací při úřední změně pohlaví. Česko se tak řadí k několika málo zemím Evropské unie, kde je tento invazivní zákrok vyžadován (jako např. v Rumunsku, Lotyšsku atd.). Tato praxe stojí v kontrastu s moderními evropskými standardy lidských práv a je vnímána jako diskriminační a nehumánní, v minulosti byla též označena Evropským soudem pro lidská práva jako protiprávní. Tento stav vyvolává výzvu k reformě české legislativy, aby byla zajištěna rovnost a respekt pro transgender osob v souladu s evropskými normami lidských práv. Z pohledu samotných trans a nebinárních osob došlo k poklesu spokojenosti s procesem tranzice v Česku. V rámci šetření Zkušenosti trans a nebinárních osob se zdravotnickými a psychologickými službami z roku 2020 stoupla ve srovnání s rokem 2018 o 6 % nespokojenost dotázaných ohledně řešení procesu tranzice v Česku, jejich množství tak dosáhlo na přibližně 56 %, Trans*parent.

Budoucí vývoj práv transgender osob významným způsobem ovlivní rozhodnutí ústavního soudu z roku 2024, které zrušilo zákonnou úpravu, která pro úřední změnu pohlaví trans lidí vyžadovala chirurgický zákrok, zahrnující sterilizaci a přeměnu pohlavních orgánů. Současně Ústavní soud nenaznačuje, jak konkrétně by měla být změna pohlaví v budoucnu legislativně upravena, ovšem uplynutím dne 30. 6. 2025 budou zrušena protiústavní zákonná ustanovení (zakotvující podmínku kastrace a chirurgické přeměny pohlavních orgánů) USOUD.

Zdravotní péče pro transgender a nebinární osoby

Transgender a nebinární osoby se setkávají s překážkami v oblasti zdravotní péče.

Interpretace:

Infografika se věnuje zdravotní péči v souvislosti s transgender a nebinárními osobami. Jeden z grafů vychází z průzkumu Obavy a přání trans lidí realizovaného spolkem Trans*parent v roce 2018 v Česku, který prezentuje procentuální zastoupení transgender a nebinárních osob podle toho, s jakými metodami diagnostiky se setkaly před stanovením diagnózy nebo hormonální terapií, kdy na 90 % dotázaných prošlo endokrinologickým vyšetřením či vyšetřením u psychologa. Ale 7,2 % osob se setkalo i s vyšetřením pohmatem prováděným sexuologem/sexuoložkou, Trans*parent.

Další graf se zaměřil na osoby, které již podstoupily vaginoplastiku či faloplastiku a jejich hodnocení spokojenosti s těmito operacemi. Celkem 54 % dotazaných bylo spíše nebo naprosto spokojených, přičemž u žen byla spokojena většina (79 %), u mužů jen 24 %. Konkrétně se spokojenost týká vzhledu (28 % odpovědí), přístupu a práce lékařů (21 %), funkčnosti (21 %) nebo celkové vizáže těla po operaci (17 %). Stejně tak i nespokojenost se týká z největší části vzhledu (33 % odpovědí), nefunkčnosti (23 %), pooperačních komplikací, nutnosti dalších operací (13 %) nebo přístupu a kvality péče lékařů či jiného personálu (12 %).

Poslední graf se věnuje spokojenosti s lékařskými službami, která byla zjišťována opět pod záštitou Trans*parent v roce 2020 v Česku v rámci práce Zkušenosti trans a nebinárních osob se zdravotnickými a psychologickými službami. Dotázaní hodnotili spokojenost s vybranými lékařskými službami obecně a dalšími službami, které se týkají tranzice, nebo by měly jinak pomáhat trans a nebinárním lidem zkvalitňovat život. Dotazník se pohyboval na bodové škále 1–4, kde 1 = naprostá nespokojenost a 4 = naprostá spokojenost. Graf poukazuje na rozdíly podle genderové identity, kdy zaznamenána procenta dotázaných uvádějících možnost 3 (spíše spokojena) nebo 4 (naprosto spokojena). Větší nespokojenost s vybranými službami byla zjištěna spíše u nebinárních osob. Nejvýraznější rozdíly se projevily v rámci přístupu lékařů a lékařek potřebných v rámci tranzice obecně a ve spokojensti s kvalitou lékařské péče související s tranzicí, Trans*parent.

Real-Life Test (RLT), Real-Life Experience (RLT) – Proces, kdy se posuzuje sociální adaptace osoby před chirurgickou terapií pro změnu pohlaví. Osoba žije v roli, kterou přijímá, po určitou dobu (v řádu měsíců až let), aby si ověřila svou identitu a schopnost nově žít jako žena či muž. Tento proces může zahrnovat změny jména, vzhledu a sociální role, aby co nejvíce odpovídal pohlaví, které si osoba přeje přijmout.

Kontext:

Transgender lidé sdílejí mnoho stejných zdravotních potřeb jako běžná populace, ale mohou mít další speciální potřeby zdravotní péče, jako je např. hormonální terapie a chirurgie potvrzující pohlaví. Samotná diagnostika transgender identity však často závisí na subjektivním prožívání jednotlivce a může být komplikovaná. Avšak určité nedostatky v systému medicínské tranzice, jako je nejednotná péče na sexuologických pracovištích, nedostatečný důraz na duševní zdraví a přílišná formalizace procesu, mohou mít pro trans a nebinární jedince negativní důsledky. Také dostupnost odborné péče v oblasti sexuologie, psychologie a dalších oborů spolupracujících s transgender a nebinárními lidmi je nízká. V některých krajích (např. ve Zlínském a Pardubickém kraji) je aktivní pouze 1 sexuolog. Napříč českem bylo 69 aktivních lékařů se specializací sexuologie s největší koncentrací v Praze (28 sexuologů). V roce 2023 byla na sexuologickém oddělení Fakultní nemocnice Brno otevřena první gynekologická ambulance pro transgender osoby v Česku. Jejím cílem je vytvoření komfortního, genderově rovnoprávného a příjemného prostředí pro pacienty procházející změnou pohlaví, a to i poté, co změní pohlaví na mužské.

U osob, které podstoupily tranzici, je nutná dlouhodobá (doživotní) lékařská péče a sledování. Lékařská péče zahrnuje pravidelnou hormonální medikaci, poradenskou a psychoterapeutickou podpůrnou činnost, sledování psychického a somatického stavu těchto osob a tím předcházení různým komplikacím, které by mohly poškodit jejich zdraví. Studie také naznačují, že transgender lidé často zažívají zvýšenou zátěž nemocí v oblastech duševního, sexuálního a reprodukčního zdraví. Například v oblasti duševního zdraví je míra sebevražednosti u transgender osob v evropských zemích mezi 32–50 % a 50% transgender populace na světě se setkává během svého života se sebevražednými myšlenkami.