Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Znečištění ovzduší

Znečištění ovzduší je naléhavým problémem, který má závažné důsledky na globální úrovni. Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a životní prostředí. Znečištěné ovzduší si může vybrat svou daň v různých podobách od respiračních onemocnění po kardiovaskulární problémy. Má vliv i na neurologický vývoj dětí. Účinná opatření k omezení emisí a podpora udržitelných postupů jsou nezbytné pro ochranu našeho zdraví a budoucnosti planety. Tento článek prozkoumá hlavní aspekty znečištění ovzduší a jeho význam v kontextu českého i globálního ekologického zdraví.

Zdravotní dopady nebezpečných látek v ovzduší

Pobytem ve znečištěném ovzduší jsme vystaveni negativnímu působení mnoha škodlivých látek, které ovlivňují naše zdraví.

Interpretace:

Znečištění ovzduší představuje hlavní environmentální rizikový problém celého světa. Zdravotní problémy mohou nastat v důsledku krátkodobého i dlouhodobého vystavení se znečišťujícím látkám v ovzduší. U některých látek přitom stačí pouze velmi malá expozice na to, aby se projevil jejich negativní efekt. Odhady WHO ukazují, že asi 6,7 milionu úmrtí způsobených převážně neinfekčními chorobami lze přičíst společným účinkům znečištění vzduchu v okolním prostředí a v domácnostech, WHO. V infografice můžeme sledovat zdravotní dopady znečišťujících látek na lidský organismus. Znečištění ovzduší je rizikovým faktorem mnoha hlavních příčin úmrtí, včetně např. srdečních onemocnění, mozkové mrtvice, infekcí dolních cest dýchacích, rakoviny plic, cukrovky a chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN).

Přibližně 99 % světové populace dýchá ovzduší, ve kterém alespoň jednou v roce překračuje koncentrace jedné či více znečišťujících látek hodnotu doporučenou pokyny WHO. Přibližně 89 % předčasných úmrtí v důsledku znečištěného ovzduší se vyskytlo v zemích s nízkými a středními příjmy a největší počet v jihovýchodní Asii a západním Tichomoří.

Ujasnění pojmů:

Emise = Znečišťování
Pod pojmem emise označujeme množství škodlivin vypouštěných daným zdrojem do ovzduší. Uvádí se v jednotkách hmotnosti za rok (např. t/rok). Emisní limity (nejvyšší povolené koncentrace) jsou určovány jak specificky pro jednotlivé zdroje, které je vypouštějí, tak obecně pro konkrétní znečišťující látky.

Imise = Znečištění
Pojem imise vyjadřuje stav znečištění, tedy koncentraci škodlivin v ovzduší. Imise vznikají rozptylem a promícháním emisí v atmosféře. Imise jsou měřeny sítí imisních stanic a aktuální hodnoty je možné zjistit na stránkách ČHMÚ.

Vybrané pravidelně monitorované látky v ovzduší:

PM10 a PM2,5
Tyto zkratky označují polétavý prach “particulate matter”. Jedná se o částice s nejvýznamnějším rizikem pro zdraví. Částice jsou značeny podle velikosti v mikrometrech (µm) a právě částice menší než 10 µm jsou pro naše zdraví nejškodlivější, protože se nezachytí v horních cestách dýchacích (např. v nose), ale pronikají hluboko do plic a mohou se dostat až do krevního oběhu. Důsledkem jsou respirační dopady a kardiovaskulární a cerebrovaskulární onemocnění: ischemická choroba srdeční a mozková mrtvice. V roce 2013 byly tyto částice zařazeny také jako příčina rakoviny plic. Polétavý prach obsahuje sírany, amonné soli, uhlík, různé kovy, dusičnany, některé toxické organické látky nebo polyaromatické uhlovodíky.
Ve venkovním prostředí jsou hlavními zdroji znečištění vzduchu lokálně specifické zdroje především z dopravy, průmyslu, elektráren, ze stavenišť, spalování odpadů, z požárů nebo z práce na polích. V domácím prostředí je hlavním zdrojem obvykle spalování dřeva nebo uhlí v otevřených nebo nedostatečně venti­lovaných ohništích.

PAU
Jedná se o skupinu látek, o polyaromatické uhlovodíky, z nichž řada má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti. Mezi jejich hlavní zdroje v Česku patří vytápění domácností tuhými palivy a silniční doprava (nedokonalé spalování). Patří mezi tzv. endokrinní disruptory, látky poškozující funkci žláz s vnitřní sekrecí, tlumí náš imunitní systém a u těhotných žen ovlivňují růst plodu. Prenatální expozice PAU pak může souviset s výrazně nižší porodní hmotností a pravděpodobně také s negativním ovlivněním kognitivního vývoje dětí. Významným zástupcem této skupiny je benzo[a]pyren, který se v ovzduší vyskytuje převážně navázaný na jiné částice a je vhodným ukazatelem znečištění ovzduší PAU.

NO2
Oxid dusičitý je agresivní prudce jedovatý plyn, jehož koncentrace nad 200 μg/m3 může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí. Vzniká ve spalovacích motorech a v domácnostech v kotlích, krbech, plynových sporácích a troubách. Jeho koncentrace v ovzduší proto kulminuje v dobách dopravní špičky. NO2 také přispívá k tvorbě přízemního ozonu O3.

O3
Přízemní ozon je jednou z hlavních složek fotochemického smogu. Vzniká fotochemickou reakcí slunečního svitu a nečistot (např. oxidů dusíku) v ovzduší. Proto je znečištění ozonem nejčastější během slunečných dní. Koncentrace ozonu v ovzduší může způsobovat dýchací problémy, astma, omezovat činnost plic nebo způsobovat plicní choroby. Řada studií dokázala, že pouhých 10 µg/m3 zvyšuje úmrtnost o 0,3 %.

SO2
Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv nebo zpracováváním minerálních rud obsahujících síru. SO2 ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí. Koncentraci převyšující 500 µg/m3 by např. člověk s astmatem neměl být vystaven déle než 10 minut, po kterých začíná pociťovat problémy s dýcháním.

Rn
Radon je radioaktivní plyn, který vychází z určitých skalních a půdních útvarů a soustřeďuje se v suterénech nebo v přízemí domů. Radon může být jednou z hlavních příčin rakoviny plic. Studie v Evropě, v Severní Americe a v Číně navíc potvrdily, že zdravotní rizika představuje i nízká koncentrace radonu. Tento plyn, který se běžně vyskytuje v rezidenčních zařízeních, totiž přispívá k výskytu rakoviny plic po celém světě. Odhaduje se, že kuřáci jsou 25krát více ohroženi radonem než nekuřáci.

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň SO2, NO2, částic PM10 nebo O3 překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v Zákoně o ochraně ovzduší. Upozornění se vyhlašuje, když je hodnota 12hodinového průměru těchto škodlivých látek překročena na většině měřicích stanic v dané oblasti a dosahuje hodnoty 100 μg/m3. Přitom se nepředpokládá, že se tato hodnota sníží v průběhu následujících 24 hodin.

Kontext:

Krátkodobá i dlouhodobá expozice látkám znečišťujícím ovzduší je spojována s dopady na zdraví. Závažnější dopady postihují lidi, kteří jsou již nemocní. Děti, senioři a chudí lidé jsou náchylnější. Dlouhodobé dopady znečištěného ovzduší podle statistik zkracují lidský život v průměru až o deset měsíců. Zejména v městských oblastech v roce 2020 vedla expozice PM2,5 v koncentraci nad úroveň směrnic WHO (z roku 2021) k 238 000 předčasných úmrtí v EU-27. V roce 2020 poklesla předčasná úmrtí připisovaná expozici PM částicím o 45 % v EU-27 ve srovnání s rokem 2005. Znečištění ovzduší rovněž poškozuje suchozemské a vodní ekosystémy. V roce 2020 byly škodlivé úrovně expozice dusíku zaznamenány na 75 % celkové plochy ekosystémů EU.

Zdroje znečištění ovzduší v Evropské unii v roce 2020 a oblasti s překročením imisních limitů v Česku v roce 2021

Infografika poskytuje bližší vhled do zdrojů vybraných znečištujících látek v Evropské unii v roce 2020 a vizualizaci oblastí Česka s překročenými imisními limity za rok 2021.

Interpretace:

V první části infografiky uvádíme procentuální podíl emisí (znečišťujících látek) v ovzduší v EU v roce 2020. Ve druhé části infografiky najdeme oblasti Česka, kde byly podle ČHMÚ v roce 2021 překročeny imisní limity (bez zahrnutí přízemního ozonu). Tyto oblasti představují 6,1 % území státu a jsou domovem přibližně 20 % obyvatel, ČHMÚ. Vymezení těchto oblastí je v naprosté většině zapříčiněno překročením ročního imisního limitu pro benzo[a]pyren. V minimální míře se na zařazení území do těchto oblastí podílelo v roce 2021 překročení denního imisního limitu pro suspendované částice PM10 a ročního imisního limitu PM2,5.

Kontext:

Vývoj úrovně znečišťování ovzduší je úzce spjat s ekonomickou a společensko-politickou situací i s rozvojem poznání v oblasti životního prostředí. Historicky mělo Česko v období těžkého průmyslu problémy se znečištěním ovzduší, zejména oxidy síry a oxidy dusíku. Po roce 1989 docházelo ke snižování emisí znečišťujících látek díky modernizaci průmyslových zařízení a k přizpůsobení ekonomiky evropským standardům. Významný vliv měla též plynofikace lokálních topných systémů. Bylo zaznamenáno bezkonkurenční snížení emisí oxidu siřičitého (SO₂) o přibližně 90 % spolu se snížením celkových oxidů dusíku (NOx).

V současnosti jsou v Česku hlavním zdrojem znečišťujících látek PM částice, které vznikají při vytápění domácností při spalování dřeva, uhlí nebo odpadů. Následují emise z průmyslu a dopravy. Mezi další znečišťující látky, které vyvolávají velké obavy, patří přízemní ozon (O₃) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Znečištění ovzduší prachovými částicemi a PAU je náročné zejména v oblastech zasažených nadměrnou průmyslovou činností a dopravou nebo ve venkovských domácnostech s nekvalitním vytápěním, které jako hlavní zdroj energie spoléhají na dřevo a levné uhlí.

Normy, které bývají převážně právně závazné, musí zohledňovat technickou proveditelnost, náklady a přínosy jejich dodržování. Evropská unie v minulosti přijala řadu opatření, kterými se se znečištěným ovzduším snaží vypořádat. Z evropských opatření vychází Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet jejich překročení v Česku, ČHMÚ. Tyto limity sice do značné míry reflektují poznatky a pokyny WHO, i tak ale mnohonásobně Evropské limity převyšují a připouští tak vyšší míru znečištění. Česko je proto často ze strany Evropské unie kritizováno za dlouhodobé překračování limitů, Česko v datech.

Dlouhodobé trendy v úmrtích připisovaných znečištění ovzduší ve světě, v Evropě a v Česku v letech 1990–2019

Podíl úmrtnosti, kterou lze připsat znečištěnému ovzduší se v posledních třech dekádách celosvětově snižuje.

Interpretace:

Graf zobrazuje vývoj podílu úmrtí (ze všech příčin) připisovaných znečištění ovzduší v Česku, v Evropě a ve světě v letech 1990–2019. Poskytuje také bližší vhled do specifických trendů pro znečištění vnitřního ovzduší a expozici prachovým částicím či přízemního ozonu. Jedná se o věkově standardizovaná data. V celosvětovém měřítku můžeme vidět, že se dopady znečištěného ovzduší na úmrtnost dlouhodobě snižují, pouze v podílu úmrtí způsobených PM částicemi ve venkovním prostředí je ve světovém průměru mírně stoupající trend, ačkoli v Česku i Evropě je trend spíše klesající. Celkově lze také říci, že zatížení znečištěným ovzduším je v Česku a v Evropě nižší než světový průměr. Z pohledu působení ozonu je stav poměrně konzistentní ve všech sledovaných oblastech.

Kontext:

Znečištění ovzduší je jedním z hlavních rizikových faktorů úmrtí. Ve studii Global Burden of Disease je znečištěné ovzduší (ve vnitřním i venkovním ovzduší v kombinaci s přízemním ozonem) celosvětově 3. nejrizikovějším faktorem úmrtí, Our World in Data. V roce 2019 zemřelo po celém světě v důsledku působení znečištěného ovzduší přibližně 6,7 milionu osob. Ačkoli od roku 1990 do roku 2019 došlo k poklesu podílu úmrtí v důsledku znečištěného ovzduší o 17 %.

Situace v Česku je oproti světu poněkud příznivější. Zde v roce 2019 došlo k poklesu v počtu úmrtí z důvodu znečištěného ovzduší od roku 1990 o 51,50 %. V roce 2019 došlo k přibližně 6 607 úmrtím v důsledku znečištěného ovzduší, z toho 6 255 úmrtí bylo přičteno přítomnosti prachových částic ve venkovním ovzduší a pouze 352 vnitřnímu. V Česku je tedy za úmrtí kvůli znečištěnému ovzduší zodpovědné právě venkovní ovzduší, nikoliv domácí.

Znečištěné ovzduší lidem odebírá nejen roky života, ale má také velký vliv na kvalitu jejich života. V roce 2020 vedlo znečištění ovzduší k významnému počtu předčasných úmrtí ve 27 členských státech EU (EU-27). Expozice jemným částicím nad úrovní směrnice WHO (z roku 2021) měla za následek 238 000 předčasných úmrtí, expozice oxidu dusičitému nad příslušnou směrnou úroveň vedla k 49 000 předčasným úmrtím. Akutní expozice přízemnímu ozonu způsobila 24 000 předčasných úmrtí.

Znečištění ovzduší kromě předčasných úmrtí způsobuje nemocnost. Lidé žijí s nemocemi souvisejícími s vystavením znečištěnému ovzduší, což nezpůsobuje zátěž pouze jednotlivcům, ale i zdravotnímu sektoru.

Znečištění ovzduší je zdravotní a ekologický problém ve všech zemích světa, ale s velkými rozdíly v závažnosti. Nejvyšší úmrtnost na znečištění ovzduší evidujeme v zemích s nízkými až středními příjmy. Zátěž znečištění ovzduší bývá větší v těchto zemích ze dvou důvodů:

• míra znečištění vnitřních prostor bývá vysoká v zemích s nízkými příjmy kvůli závislosti na pevných palivech při vaření
• znečištění venkovního ovzduší má tendenci narůstat společně s postupující industrializací a přecházením z nízkých na střední příjmy.

Znečištění vzduchu v interiéru je jedním z největších světových ekologických problémů zejména pro nejchudší obyvatelstvo světa, které často nemá přístup k čistým palivům na vaření. Přibližně 1/3 světové populace vaří na otevřeném ohni nebo na neefektivních kamnech poháněných petrolejem, biomasou (dřevo, zvířecí trus a rostlinný odpad) a uhlím, což způsobuje škodlivé znečištění ovzduší v domácnostech. Ženy a děti, které jsou obvykle odpovědné za domácí práce, jako je vaření a sběr dřeva, nesou největší zdravotní zátěž z používání znečišťujících paliv a technologií v domácnostech. Děti jsou zároveň významnou rizikovou skupinou. Téměř polovina (44 %) všech úmrtí na infekce dolních cest dýchacích u dětí do 5 let je způsobena vdechováním pevných částic (sazí) ze znečištěného ovzduší domácností. Rozdíl úmrtnosti (počet úmrtí na 100 000 lidí) v důsledku znečištění vnitřního ovzduší je mezi zeměmi i více než 100násobný, např. v Německu je počet úmrtí na 100 000 osob nižší než 0,1 úmrtí (Česko 0,4 úmrtí), zatímco ve Středoafrické republice je 251,2 úmrtí na 100 000 obyvatel v důsledku znečištění vnitřního ovzduší.