Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Prevalence potíží s duševním zdravím

Duševní onemocnění nejsou pouze otázkou individuální pohody, ale mohou mít značný dopad i na jednotlivce a na celou společnost. Ačkoliv dochází v otázkách duševního zdraví k narůstající osvětě, přetrvávající stigmatizace ve společnosti může být překážkou při hledání potřebné pomoci. Lidé s duševním onemocněním mohou čelit nejen vlastnímu boji s chorobou, ale také předsudkům společnosti. Na odstranění stigmatizace je důležité aktivně pracovat a vytvářet prostředí, které podporuje otevřený přístup k duševnímu zdraví.

Prevalence duševních onemocnění v Česku a v Evropě v letech 1990-2016

Dlouhodobé trendy prevalence duševních onemocnění v Česku vyjádřené počtem osob s duševním onemocněním v přepočtu na 100 000 obyvatel doplněné o srovnání se západní a střední Evropou.

Interpretace:

Dlouhodobý výskyt duševních poruch je v Česku ve srovnání se západní Evropou nižší, zároveň přesně kopíruje stav v rámci zemí střední Evropy. Z dlouhodobého hlediska můžeme trend duševních onemocnění v Česku hodnotit jako stabilní, bez významných výkyvů. To podporují jak agregátní data, tak závěry z komplexnějších studií, např. Prevalence psychických poruch: Výsledky průřezové studie mentálního zdraví v Česku, ScienceDirect.
Důležité je však mít na paměti, že reportované trendy mohou být významně zkresleny ochotou nemocných se o svých potížích svěřovat. Tendence reportovat poruchy psychického zdraví přirozeně souvisí s celkovým povědomím o této problematice v bezprostředním okolí daného jedince a s úrovní stigmatizace duševních poruch ve společnosti.

Kontext:

Psychické zdraví je neopomenutelnou součástí celkové zdravotní kondice jedince. Z individuálního hlediska ovlivňuje kvalitu každodenního prožitku, produktivitu a v konečném důsledku i ekonomický úspěch jedince. Nedávné události včetně koronavirové pandemie, války na Ukrajině, klimatické krize, rostoucí míry nezaměstnanosti, zvyšujících se životních nákladů, tlaků v digitální sféře a na sociálních médiích způsobily častější výskyt úzkosti, deprese a obav ohledně budoucnosti, což má vážné dopady na psychické zdraví občanů EU. Statistiky naznačují, že v EU trpí psychickými problémy asi 84 milionů lidí, což nejen způsobuje utrpení jednotlivců, ale i ekonomickou zátěž ve výši přesahující 4 % HDP v zemích EU a ve Velké Británii. Zpráva z roku 2022, EU odkrývá, že téměř každý druhý mladý Evropan či Evropanka mají pocit, že se jim nedostává náležité péče o duševní zdraví, přičemž podíl mladých lidí, kteří uváděli příznaky deprese, se během pandemie více než zdvojnásobil, a to hned v několika zemích EU (např. Švédsko, Norsko, Belgie, Francie). Lidé s duševními poruchami mají výrazně zvýšenou disabilitu ve srovnání s duševně zdravými osobami. Výskyt duševních poruch je v Česku většinou v souladu s evropskou prevalencí. U úzkostných poruch byl zaznamenán výskyt o něco nižší, zato dvakrát vyšší je u poruch spojených s užíváním alkoholu.

Ačkoli již existuje celá řada akčních plánů v oblasti ochrany duševního zdraví, které vydala Světová zdravotnická organizace, Evropská komise se na základě zjištěných informacích rozhodla přijmout v roce 2023 sdělení o komplexním přístupu k duševnímu zdraví, EU na úrovni Evropské unie. V něm je zdůrazněno, že péči o duševní zdraví nelze zredukovat na zdravotní péči v klasickém slova smyslu, ale je třeba zohlednit i další oblasti, jako je vzdělávání, digitalizace, zaměstnanost, výzkum, rozvoj měst, životní prostředí a klima. V prevenci je zdůrazněn význam multidisciplinárního přístupu k propagaci a prevenci duševního zdraví a důležitost nabízení programů v různých prostředích, včetně škol, pracovišť, sociálních služeb a primární péče.

Prevalence duševních onemocnění v Česku dle onemocnění a věku v roce 2019

Detailní analýza prevalence duševních onemocnění s bližším zaměřením na konkrétní diagnózy a jejich výskyt napříč věkovými kategoriemi.

Interpretace:

V grafech je možné sledovat rozšíření duševních onemocnění v Česku v roce 2019 s bližším zaměřením na jejich výskyt v jednotlivých věkových kategoriích. Výskyt duševních onemocnění v Česku odpovídá profilu v ostatních vyspělých zemích. Převládají depresivní a úzkostné poruchy, které jsou často spojeny s přítomností dlouhodobých sociálních a ekonomických stresorů. Frekvence výskytu duševních onemocnění se také výrazně liší u různých věkových skupin. Ve vyšších věkových kategoriích můžeme pozorovat vyšší zastoupení osob s úzkostnými a depresivními poruchami. Naopak v nižších věkových kategoriích můžeme pozorovat vyšší frekvenci poruch pozornosti a hyperaktivity, stejně jako častější poruchy chování.

Kontext:

Jelikož duševní onemocnění ovlivňují naše myšlení, prožívání a vztahy jak k sobě, tak k okolí, patří k hlavním důvodům pracovní neschopnosti, předčasného důchodu a invalidity. Jejich zvýšený výskyt v moderní době je často spojen s nevyváženým životním stylem a podceňováním faktorů jako jsou shon a stres, nezdravá strava, nedostatek odpočinku, rychlé tempo práce a nedostatek sociálních vazeb.

V roce 2019 žil 1 z 8 lidí, neboli 970 milionů lidí na celém světě, s duševní poruchou, přičemž úzkostné a depresivní poruchy byly nejčastější. Frekvence a spektrum psychických onemocnění se výrazně liší v různých věkových skupinách. Pro nižší věkové kategorie je typický například výskyt ADHD, což je neurovývojová porucha charakterizovaná nepozorností a dezorganizací, u níž může být přítomna i hyperaktivita-impulzivita. ADHD způsobuje narušení fungování, přičemž do dospělosti přetrvává přibližně u 20 % jedinců. Naopak s přibývajícím věkem můžeme pozorovat nárůst výskytu deprese.

Deprese je v dnešní době často skloňovaným pojmem, bývá diagnostikována u jedinců, kteří zažívají dlouhodobý propad nálady a je pro ně těžké až nemožné prožívat radostné chvíle. V roce 2019 žilo s depresí 280 milionů lidí včetně 23 milionů dětí a dospívajících. Lidé s depresí mají zvýšené riziko sebevraždy. Přesto existuje účinná psychologická léčba a v závislosti na věku a závažnosti lze zvážit i medikaci. Oproti tomu bipolární porucha vyúsťuje v extrémní výkyvy nálad mezi depresí a extrémním emočním nabuzením či jednáním, ktére může být riskantní až nebezpečné. Úzkostné poruchy mohou postihnout osoby všech věkových skupin, a i když úzkost sama o sobě může být přirozená, stává se problémem v případě, že se objevuje častěji a není spojena s konkrétní situací. Je to složitá směs emocí, která zahrnuje strach a zlé tušení. Často se projevuje fyzickými příznaky, jako je bušení srdce, nevolnost nebo zkrácený dech. Úzkost může být krátkodobá, akutní nebo trvat dlouhodobě s různou intenzitou od neklidu až po panický stav.

Důležitý je aspekt duševního zdraví v nejvyšších věkových kategoriích. Se stárnutím mohou přijít životní změny jako vážná nemoc nebo ztráta blízké osoby, které ovlivňují duševní stav. Mnoho lidí se adaptuje, ale někteří zažívají pocity smutku a osamělosti, což může vést k duševním chorobám. Vzhledem ke stárnutí populace se očekává do roku 2030 zdvojnásobení počtu seniorů s duševními poruchami. Deprese je nejčastějším duševním problémem starších lidí. Lidé ve věku 85 let a starší mají nejvyšší míru sebevražd ze všech věkových skupin. Stavy duševního zdraví u starších osob jsou často nedostatečně uznávány a léčeny a stigma obklopující tyto stavy může způsobit, že se lidé zdráhají vyhledat pomoc.

Koronavirová pandemie a její důsledky výrazně ovlivnily psychické zdraví veřejnosti, které se ve srovnání s předchozími roky zhoršilo, a to zejména u dětí a mladých lidí. Během koronavirové krize totiž stoupl výskyt duševních onemocnění u české dospělé populace z 20 % téměř na 30 %. Bohužel pouze 4 % psychiatrických pacientů chodí na terapie.
Ze zprávy Evropské komise, EK vyplývá, že téměř každý druhý mladý Evropan či Evropanka mají pocit, že se jim nedostává náležité péče o duševní zdraví, přičemž podíl mladých lidí, kteří uváděli příznaky deprese, se během pandemie více než zdvojnásobil, a to hned v několika zemích EU. Obecně dle přehledu Mentálních poruch v raném dětství z roku 2015, NIH, jsou u dětí do 2 let běžné poruchy emoční a motorické regulace (cca 7 %), stejně jako problémy s příjmem potravy (25 %), které u 2 % dětí přetrvávají v takové míře, že splňují kritéria pro poruchu příjmu potravy. Reaktivní porucha vazby, závažné duševní onemocnění, má prevalenci asi 1 % a je častější u dětí v situacích zvýšeného rizika, např. v dětských domovech. U dětí předškolního věku se může rozvinout úzkostná porucha a depresivní porucha, dále hyperaktivita a poruchy chování (poslední dvě především u chlapců). Bylo zjištěno, že efektivní léčbou jsou trénink rodičů a psychoterapie rodiče-dítě. Neurovědecké studie jasně ukázaly, že kvalita raných vztahů se odráží v architektuře mozku a hraje tak klíčovou roli ve vývoji osobnosti dítěte. Zdraví dětí velmi závisí na zdraví a pohodě jejich pečovatelů, na prostředí, ve kterém děti žijí (včetně domova a školy), na tom, jak přecházejí do dospívání, i na vlivu jejich vrstevníků.

Léčba a podpora jedince s duševním onemocněním směřují k obnovení duševní pohody bez ohledu na věk postiženého nebo onemocnění. První projevy duševní nemoci mohou být děsivé, ale včasná pomoc a podpora umožňují lepší zotavení a návrat k psychické rovnováze. Zde přikládáme zajímavý odkaz na užitečné standardizované testy, které se běžně používají pro screening problémů v oblasti duševního zdraví: opatruj.se.

Prevalence depresivních symptomů v Česku dle příjmových kvintilů v letech 2014 a 2019

Socioekonomické nerovnosti v duševním zdraví demonstrované skrze podíl osob trpících depresí v rámci příjmových kvintilů ve dvou časových bodech.

Interpretace:

Data poukazují na prohlubující se nerovnosti v duševním zdraví ve společnosti. Graf ukazuje, že lidé v nejnižším příjmovém kvintilu konzistentně reportují vyšší prevalenci depresivních příznaků v porovnání s ostatními skupinami a zároveň pociťují nejvýraznější zhoršení mezi lety 2014 a 2019.

Kontext:

Existuje vzájemná provázanost mezi mentální kondicí, fyzickým zdravím a ekonomickou životní úrovní. Fyzicky zdatní jedinci inklinují k udržování zdravého životního stylu a jejich vybudované návyky přispívají k vyšší psychické odolnosti a stabilitě, naopak lidé s křehkým zdravím musí překonat větší překážky při budování zdravých návyků a je u nich větší riziko psychického vyčerpání. Při dlouhodobé zátěži se mohou naučené vzory chování vyvinout v patologickou poruchu mentálního zdraví. Velká část závažných psychických onemocnění nesouvisí s raným vývojem ani externími stresory, ale má naopak silnou genetickou složku.

Dle Stručného pohledu na zdraví obyvatel Evropy z roku 2020, EU se za nejrizikovější skupiny považují mladí lidé a lidé s nižšími příjmy. Významnou část negativních dopadů pandemie COVID-19 na duševní zdraví představuje skutečnost, že došlo k přerušení zdravotní péče o osoby trpící duševním onemocněním.

Duševní zdraví jednotlivců je utvářeno sociálními, environmentálními a ekonomickými podmínkami, ve kterých se narodili, rostou, pracují a stárnou. Chudoba a deprivace jsou klíčovými determinanty sociálního a behaviorálního vývoje dětí a duševního zdraví dospělých. Tato zjištění odrážejí širší vzorec socioekonomických nerovností ve zdraví, který je pozorován mezinárodně. Mezi nízkopříjmovými skupinami převládá například celá řada rizikových faktorů včetně nízké úrovně vnímané kontroly a nezdravého chování, jako je kouření a nízká úroveň fyzické aktivity.

Dle dat australského průzkumu mohou epizody deprese zvyšovat pravděpodobnost, že se člověk stane bezdomovcem. U jiných duševních poruch bylo již toto riziko prokázáno. Výzkumy ukazují, že výdělky a dlouhodobá pracovní neschopnost souvisejí mnohem silněji se závažným duševním onemocněním než s méně závažnými formami duševního onemocnění.