Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Péče o mentální zdraví v Česku

Téma, které získává stále větší pozornost a postupně se stává prioritou veřejného zdravotnictví. S narůstající informovaností společnosti se láme stigma spojené s duševními potížemi. Přesto však stále existuje potřeba zdokonalit dostupnost a kvalitu služeb. Zvyšuje se povědomí o důležitosti psychického blaha a snižují se bariéry ve vyhledávání pomoci. Je klíčové věnovat pozornost aktuálním statistikám i vývoji trendu posilování efektivní péče a podpory v oblasti mentálního zdraví.

Srovnání hospitalizací s duševními poruchami a poruchami chování v rámci vybraných zemí Evropské unie v roce 2021

Graf poskytuje bližší vhled do hospitalizací s duševními poruchami včetně detailní analýzy příčin hospitalizace v rámci vybraných zemí Evropské unie.

Interpretace:

Graf zobrazuje míru propouštění hospitalizovaných pacientů s vybranými duševními poruchami a poruchami chování (dle MKN - F00-F99) ve vybraných státech EU v roce 2021. Ukazuje podíl propouštění z důvodu vybraných duševních poruch a poruch chování na 100 000 obyvatel.

Kvůli demenci bylo propuštěno z nemocnice nejméně pacientů v 19 z 23 členských států EU včetně Česka (konkrétně 33,9 pacientů na 100 000 obyvatel). Z celkového počtu propuštění z nemocnic z důvodu duševních poruch a poruch chování bylo v EU propuštěno 33 % pacientů kvůli duševním poruchám a poruchám chování způsobených užíváním alkoholu a/nebo psychoaktivních látek. V Česku se jednalo o 178 propuštění z této příčiny na 100 000 obyvatel. Schizofrenie, schizotypální poruchy a poruchy s bludy a poruchy nálady (afektivní) představovaly 27 % a 24 % příčin k propuštění z nemocnice v oblasti duševního zdraví v členských státech EU. Tato čísla se mezi členskými státy značně lišila. Estonsko má k dispozici jen souhrnná data.

Druhá část grafiky se zaměřuje na průměrnou délku hospitalizace pacientů léčených pro duševní poruchy a poruchy chování (F00-F99) ve vybraných státech EU v roce 2021. Nejkratší délka hospitalizace pacientů léčených pro duševní poruchy a poruchy chování byla v Belgii a Nizozemsku, kde se délka pohybovala okolo 9,5 dne. Naproti tomu nejdelší doba hospitalizace byla až 57,6 dne v Srbsku, 53,1 dne ve Španělsku a 43,4 dne v Česku.

Pro obě analýzy nebyla dostupná data za Dánsko, Řecko a Lucembursko.

Kontext:

V roce 2021 bylo v EU 3,1 milionu hospitalizovaných pacientů s duševními poruchami a poruchami chování, kteří byli propuštěni z nemocnic. V poměru k počtu obyvatel Německo v roce 2021 zaznamenalo nejvyšší počet hospitalizací pro duševní poruchy a poruchy chování s 1 463 propuštěnými na 100 000 obyvatel. To bylo 15krát vyšší než ekvivalentní poměry na Kypru a v Nizozemsku, kde byly zaznamenány nejnižší míry. Téměř ve všech členských státech EU se jednalo o největší průměrné délky pobytu ze všech kategorií v mezinárodním užším výběru pro tabulku nemocniční morbidity (ISHMT).

Z pohledu dostupnosti lůžek psychiatrické péče v nemocnicích bylo Česko (s 85,6 lůžka na 100 000 obyvatel) roce 2021 nad evropským průměrem, který byl 73,2 lůžka na 100 000 obyvatel. Dokonce více než 100 lůžek psychiatrické péče na 100 000 obyvatel se nachází v Belgii, Německu, Nizozemsku a v Lotyšsko, avšak Itálie byla jedinou zemí, která uvedla méně než 10 lůžek psychiatrické péče na 100 000 obyvatel (8,0).

V naprosté většině členských států EU došlo k nárůstu počtu psychiatrů v poměru k velikosti populace v letech 2011 až 2021. K největšímu nárůstu došlo v Řecku, na Maltě, v Rakousku a v Rumunsku, kde se počet psychiatrů mezi lety 2011 a 2021 zvýšil o více než 6,0 na 100 000 obyvatel. Naopak Irsko vykázalo největší pokles počtu psychiatrů, o 4,9 psychiatra na 100 000 obyvatel. V Česku vzrostl počet psychiatrů přibližně o 2,4 na 100 000 obyvatel a v roce 2021 tedy připadalo 16,61 psychiatra na 100 000 obyvatel.

Nedostupnost péče není jen otázkou nedostatku odborníků, ale také cenové dostupnosti. V porovnání s jinými evropskými zeměmi je u nás cena za jednu hodinu u psychologa druhá nejnižší. Nicméně pro mnoho lidí zůstává psychoterapie stále nedostupná, protože na jednu hodinu u psychologa by museli pracovat minimálně 8 a půl hodiny, což nás řadí na deváté místo z 25 vybraných států v evropském srovnání.

Poptávka po odborné pomoci v oblastí duševního zdraví v Evropě v roce 2019

Graf ukazuje procentuální podíl osob, které navštívily psychologa, psychoterapeuta neo psychiatra. Data jsou reportována zvlášť pro muže a pro ženy.

Interpretace:

Graf zobrazuje procento osob ve věku 15 a více let, které uvedly, že se během 12 měsíců před průzkumem EHIS v roce 2019 obrátily na psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra. Obecně vyhledaly tuto pomoc častěji ženy (7,7 %) než muži (5,2 %). Tento vzorec byl patrný téměř ve všech členských státech EU, jedinou výjimkou byl Kypr. Největší genderové rozdíly byly zaznamenány ve Švédsku, v Dánsku a na Islandu (o více než 5 procentuálních bodů). V průměru 6,5 % populace ve věku 15 let a více vyhledala psychologa, psychoterapeuta nebo psychiatra během posledních 12 měsíců před průzkumem, avšak v Česku to bylo pouze 3,9 %, což byl 5. nejnižší podíl společně se Slovenskem.

Kontext:

Podle dat OECD a Eurostatu (v uvedeném grafu) se zdá, že se v Česku s psychickými problémy potýká méně lidí než v jiných evropských zemích. Česko vykazuje pouze 15% podíl obyvatel trpících duševními poruchami a 10,4% podíl obyvatel starších 15 let, kteří se obrátili na odborníky. Avšak důvodem nízkých hodnot v Česku může být stále nízký počet duševně nemocných, kteří vyhledávají odbornou pomoc, a to kvůli stigmatizaci, nedostatečnému povědomí o duševním zdraví a nedostatečné dostupnosti služeb. Mnozí lidé se trápí s duševními problémy, aniž by hledali pomoc. Existuje také nedůvěra v odborníky v oblasti duševního zdraví, což brání lidem získat kvalitní léčbu. V Česku stále přetrvávají mýty o duševním zdraví a psychiatrii, což má za následek nevhodnou léčbu a nevhodné přístupy k pacientům. Stigmatizace může mít vážné důsledky pro život lidí s duševními onemocněními, a to jak v osobním, tak v profesním životě. Zlepšení situace vyžaduje osvětu a destigmatizaci. Dle NUDZ nevyhledává odbornou pomoc až 83 % osob, kteří splňují kritéria duševní poruchy, 61 % osob trpících poruchami nálady, 69 % osob s úzkostnými poruchami, 77 % s poruchami vyvolanými návykovými látkami a až 93 % osob závislých na alkoholu.

V případě psychických problémů je opravdu důležité vyhledat vhodnou podporu a péči. Existuje celá řada odborníků na duševní zdraví, kdy se každý z nich nazývá jinak a liší se také typem podpory, kterou poskytují. V Česku se jedná o psychiatra, klinického psychologa, psychologa a psychoterapeuta. Přehledně a stručně zpracované rozdělení odborníků na duševní zdraví a popsání jejich zaměření v oblasti péče vypracoval NUDZ.

Silná sociální podpora hraje také klíčovou roli v prevenci duševních onemocnění. Tato podpora zahrnuje aspekty jako velikost sociální sítě, zájem ostatních lidí o běžné životní záležitosti a neformální péči poskytovanou blízkými osobami, zejména v případech s věkem spojenými obtížemi, chronickými onemocněními nebo postižením. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi má Česko průměrnou úroveň silné sociální podpory, přičemž 37,4 % obyvatel ve věku 15 a více let vnímá silnou podporu, ale 10,2 % pociťuje nízkou sociální podporu. Nízkou podporu pociťuje méně než 5,0 % obyvatel na Kypru a ve Španělsku, oproti tomu v Dánsku, na Slovensku, v Lucembursku, Finsku, Estonsku, Lotyšsku, Rumunsku a v Řecku je to okolo 20 %.

Vývoj psychiatrické péče v Česku mezi lety 2010 a 2021

Dlouhodobé trendy v kapacitě ambulantní a lůžkové psychiatrické péče s bližším pohledem na strukturu léčených pacientů.

Interpretace:

V grafu je znázorněn vývoj sítě evidovaných poskytovatelů ambulantních psychiatrických zdravotních služeb na území Česka. K největšímu poklesu počtu poskytovatelů (o 23) došlo mezi roky 2012 a 2013. Navíc se od roku 2010 každoročně snižoval také počet poskytovatelů ambulantních zdravotních služeb, a to až do roku 2015. Od té doby naopak každoročně mírně vzrůstá. V roce 2021 opět nastal mírný pokles poskytovatelů zdravotních služeb.

Akutní hospitalizační případ je pobyt nemocného v jednom zdravotnickém zařízení, který nebyl přerušen na více než jeden kalendářní den, a psychiatrický hospitalizační případ je ten, který je zakončen na pracovišti s psychiatrickou odborností. Dlouhodobá psychiatrická hospitalizace se považuje za jednu, pokud následuje další hospitalizace ve stejném zdravotnickém zařízení do 21 dní (včetně), délka se počítá jako součet obou hospitalizací a času mezi nimi. Pokud dojde do 21 dní k hospitalizaci v jiném zdravotnickém zařízení, jedná se o dvě hospitalizace. Počty hospitalizovaných dětských pacientů jsou uvedeny do 19 let věku (včetně).

Kontext:

Dle Psychiatrické ročenky 2021 bylo v daném roce nejvíce nemocných ve věku 40-69 let s diagnózou neurotické, stresové a somatoformní poruchy, UZIS. U pacientů do 19 let převažovali chlapci s diagnózou poruchy psychotického vývoje. Jsou pozorovány i nerovnoměrnosti v distribuci ambulantní psychiatrické péče, kdy nejdostupnější je v Praze (s 18,31 poskytovateli na 100 000 osob) a v Jihomoravském kraji (s 8,6 poskytovateli na 100 000). Oproti tomu v Karlovarském kraji je pouze 2,3 poskytovatele na 100 000 osob. Ve většině případů dlouhodobých hospitalizací se jedná o hospitalizace do tří měsíců. Častějšími dlouhodobě hospitalizovanými pacienty byli muži, a to většinou kvůli poruchám způsobeným užíváním alkoholu. V roce 2021 bylo průměrně nejvíce hospitalizovaných ve věku 40–49 let, ale poruchy psychotického vývoje byly nejběžnější u dětí do 19 let včetně, zatímco organické poruchy a Alzheimerova choroba se týkaly více pacientů ve věku 60 let a více.

Lze konstatovat, že mnoho lidí žijících s duševními poruchami nedostává takovou péči, kterou potřebují. Mnohé nedostatky ve službách a podpoře duševního zdraví byly ještě zhoršeny pandemií COVID-19. Problémy spojené s duševním zdravím se dotýkají všech věkových a sociálních skupin a Česko je dlouhodobě aktivní nejen v rámci duševního zdraví, ale především i v oblasti pomezí mezi duševním zdravím a závislostním chováním. Výskyt duševních onemocnění v české populaci dosahuje více než 10 % u poruch spojených s užíváním alkoholu, více než 7 % u úzkostných poruch, přibližně 5,5 % u poruch nálady (4 % závažné deprese), téměř 3 % u poruch spojených s užíváním nealkoholových a netabákových drog a 1,5 % u psychotických poruch. Další lidé trpí ADHD, poruchami příjmu potravy, poruchami osobnosti, demencí a dalšími duševními onemocněními. Sebevraždu spáchají v Česku každý den přibližně 4 lidé. Duševní poruchy jsou zodpovědné za 30–40 % chronické pracovní neschopnosti

Současný systém psychiatrické péče v Česku zahrnuje velkokapacitní zařízení následné lůžkové péče pro pacienty s vážnými duševními onemocněními, kde hospitalizace může trvat i více než 20 let. Tato praxe se považuje za nákladově neefektivní ve srovnání s komunitní péčí. Komunitní péče zahrnuje multidisciplinární terénní týmy, psychiatrické ambulance, ambulance klinických psychologů, akutní lůžkovou péči v běžných nemocnicích, denní stacionáře, podporované bydlení a další služby. Dlouhodobé hospitalizace mohou být spojeny s neplněním principů Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením a zvýšeným rizikem sebevražd po propuštění. Nedostatek lůžek akutní péče a ambulantních služeb v oblasti dětského duševního zdraví způsobuje dlouhé čekací doby. Pedopsychiatrická lůžková oddělení často nepřijímají akutní pacienty a jsou vzdálena od domova pacientů, což omezuje kontakt s rodinami.

Vzhledem ke stavu péče o duševní zdraví se již v 90. letech minulého století zrodila myšlenka k reformě této péče. V roce 2013 byla oficiálně schválena MZ (ministerstvem zdravotnictví) a má za cíl zvýšit kvalitu péče a omezit stigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Projekty reformy byly částečně financovány z evropských fondů a zahrnují vytvoření center duševního zdraví (CDZ), které budou sloužit jako základna pro multidisciplinární týmy. Reforma se také zaměřuje na snížení počtu lůžek následné lůžkové péče v oboru psychiatrie a zavádí nové standardy péče. Veškeré aktivity jsou zaměřeny na zvýšení kvality poskytované péče a na destigmatizaci problémů s duševním zdravím.

Do roku 2030 by mělo na území Česka vzniknout celkem 100 CDZ. Nyní již vzniklo 30 CDZ rovnoměrně rozmístěných po celé zemi jako páteře budoucí sítě. Jedná se o centra, kde týmy zdravotníků a sociálních pracovníků poskytují psychiatrickým pacientům ambulantní péči v docházkové vzdálenosti od jejich bydliště, případně pacienty navštěvují přímo u nich doma. Hlavním cílem CDZ je zvýšení efektivity psychiatrické péče a zejména zkvalitnění života a omezení stigmatizace lidí s duševním onemocněním. V roce 2021 bylo v CDZ již ošetřeno 5762 pacientů. Odkaz na interaktivní mapu s jejich rozmístěním najdtete zde: CDZ

Duševní zdraví u dětí a dospívajících v Česku v roce 2021

Graf ukazuje počty dětských a dospívajících pacientů dle kategorií věku doplněné o demonstraci podílu jednotlivých diagnóz.

Interpretace:

Graf zobrazuje počet dětských pacientů vybraných skupin psychiatrických diagnóz dle pohlaví a věkové kategorie v Česku v roce 2021. Mezi dětskými pacienty převažovali chlapci. Nejčastější diagnózou u nemocných do 19 let včetně byly poruchy psychotického vývoje, druhou nejčastější byly stejně jako u dospělých neurotické, stresové a somatoformní poruchy.

Kontext:

Významný výskyt duševních poruch nacházíme v dětské a adolescentní populaci. Až 75 % duševních onemocnění se projeví do věku 24 let a 50 % duševních onemocnění se projeví již před 14. rokem věku. Prevence, včasná identifikace a léčba jsou klíčem k omezení jejich negativního dopadu. Duševní zdravotní gramotnost je základem prevence a včasné identifikace. Protože 1 ze 7 dětí a dospívajících se potýká s psychickými problémy a sebevražda je čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí u mladistvých ve věku 15-19 let.

V květnu a v červnu roku 2023 byl Českou školní inspekcí a NUDZ proveden pilotní Národní monitoring duševního zdraví žáků na základních školách, a to u více jak šesti tisíc žáků devátých tříd napříč republikou. Byly zjištěny alarmující výsledky. Na 30 % dotazovaných dětí projevilo znaky středně těžké až těžké úzkosti, a z těchto důvodů by jim prospělo vyhledání odborné pomoci. Kromě toho 4 z 10 oslovených žáků vykazovalo známky středně těžké až těžké deprese. Platí také, že dívky jsou více než dvojnásobně častěji zasaženy depresivními i úzkostnými příznaky než chlapci.

Podle průzkumu v českém prostředí věří pouze 52 % dotázaných, že psychoterapie může přispět ke zvládání psychických poruch u dětí, a psychofarmaka mají příznivý vliv na řešení problémů jen podle 19 % lidí. Naopak nejvíce lidí spatřuje léčivý efekt v kontaktu s kamarády (65 %) a pobytu v přírodě (64 %). Tyto „přirozené techniky” skutečně mají pozitivní vliv na psychické zdraví, ovšem zde se jedná spíše o prevenci, nikoli o dostatečnou a plnohodnotnou léčbu v případě již vzniklých problémů. Také je zajímavé, že 43 % dotázaných si myslí, že je v Česku dostatek psychiatrů, psychologů a dalších odborníků pro řešení psychických problémů dětí. Skutečnost je ovšem taková, že například čekací doba na dětského psychiatra či psychologa se pohybuje v rozmezí 4 až 6 měsíců.

Nedostatek odborného personálu v oblasti duševního zdraví v Česku zpomaluje rozvoj psychiatrické péče, a to zejména v dětské a dorostové psychiatrii, přestože poptávka po těchto službách stále stoupá. V důsledku toho MZ zavedlo speciální dotační program na podporu nových lékařských pracovních míst v oboru dětské a dorostové psychiatrie. Současně byly sníženy administrativní bariéry pro výuku a školitelství v této specializaci, což má usnadnit získání kvalifikovaného personálu pro poskytování psychiatrické péče, zejména pro děti a mládež, kteří potřebují specializovanou podporu při řešení duševních zdravotních problémů. Přesto nebude možné situaci vyřešit v horizontu několika let, a proto je nutné se zaměřit právě na preventivní složku systému péče o duševní zdraví. Zajímavé a užitečné informace spolu s odkazy dotýkající se tématiky duševního zdraví pro rodiče dětí, ale i pro pedagogy najdete zde: EDU.