Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Protidrogová politika, její kontrola, prevence
a cíle v jednotlivých zemích

Studie i data ukazují, že se problémy související s nelegálními návykovými látkami zhoršují. Zvyšuje se míra jejich užívání, rostou zisky z obchodování s nimi a přetrvávají i zdravotní problémy související s jejich užíváním, UNODC, NIH. Pro státní orgány, které rozhodují o tom, zda v zájmu kontroly a prevence přijmout velmi přísná, volnější nebo mírná opatření, je to nikdy nekončící zápas. Na následujících stránkách ukazujeme, že se z pohledu práva odrážejí v hodnocení drogové problematiky v různých zemích kromě jiného kulturní faktory, ekonomický kontext, náboženství, mezinárodní vztahy a institucionální rámec. Ze všech těchto důvodů přistupují jednotlivé země k drogové problematice různě a důkazy dokládají, že uplatňované protidrogové politiky přinášejí různé výsledky.

Přístupy v protidrogové politice

Mezi hlavní principy protidrogové politiky patří snížení nabídky, snížení poptávky a zmírnění škod.

Interpretace:

Protidrogové politiky regulují dostupnost psychoaktivních látek. Tato opatření mohou vycházet z různých strategií závisejících na tom, jakého cíle se snaží jejich tvůrci dosáhnout: Snížení nabídky, Snížení poptávky, Zmírnění škod.

Kontext:

Uplatňované strategie závisí na cílech definovaných jejich tvůrci. Některé země kladou největší důraz na léčbu a prevenci užívání návykových látek, zatímco jiné se usilovně snaží snižovat objem návykových látek nabízených na nelegálním trhu. Většina zemí se ale pokouší naplňovat oba typy cílů. Mapa opatření v oblasti protidrogových politik je srovnávací analýzou přístupů k uplatňování těchto politik v jednotlivých zemích. Přestože „zmírňování škod“ tak, jak je výše prezentováno, není v mapě uvedeno jako samostatná kategorie, je možné ho odvodit z kategorií „snižování poptávky“, „lidská práva“, „mír a bezpečnost“ a „zdraví“.

Národní protidrogové strategie ve světě v roce 2014

Napříč světem jsou uplatňovány různé přístupy protidrogové politiky, mapa níže přináší jejich detailní přehled.

Interpretace:

V této mapě jsou zobrazeny dva typy údajů: (1) typy politik uplatňovaných v různých regionech a (2) hodnocení jednotlivých zemí podle několika ukazatelů sledujících účinnost politik. To, jaká protidrogová opatření jsou uplatňována v jednotlivých zemích, lze odvodit z relativních výsledků ukazatelů prezentovaných pro jednotlivé země a jejich srovnání. Konkrétní země může například vykazovat velké rozdíly mezi výsledky u snižování nabídky a snižování poptávky, přičemž hodnota jednoho, nikoli obou z těchto ukazatelů, může být podobná jako u jiné země. Tyto rozdíly je možné u jednotlivých ukazatelů a zemí pozorovat systematicky.

Čím vyšší skóre, tím je hodnocení daného ukazatele lepší. Nízké skóre u snižování poptávky by například znamenalo, že daná země neuplatňuje řádné a účinné strategie vedoucí ke snižování poptávky. Pokud je dosažené skóre tohoto ukazatele vysoké, poukazuje na skutečnost, že země realizuje efektivní strategie pro snižování poptávky.

Kontext:

Zajímavé srovnání výsledků protidrogových politik nabízí porovnání mezi USA a Švédskem, obě země do nedávna sdílely podobný přístup k boji proti drogám, ale měly různé výsledky. Zatímco v USA se ukazatele užívání návykových látek, problematického užívání návykových látek, drogové kriminality a úmrtí v souvislosti s užíváním drog zhoršovaly, výsledky ze Švédska byly nepoměrně lepší a vykazovaly nižší míru problematického užívání drog a drogové kriminality, Studie.

Podobně jako přiložená mapa nabízí pravidelný přehled protidrogových strategií vybraných zemí i globální index protidrogové politiky (Global Drug Policy Index, GDPI). GDPI hodnotí zejména to, do jaké míry jsou protidrogové politiky jednotlivých zemí v souladu s klíčovými doporučeními vydanými Organizací spojených národů. Index sleduje pět oblastí: (1) absenci extrémních trestů v případě drogové trestné činnosti (například trestu smrti), (2) přiměřenost trestního postihování drogové kriminality, (3) financování, dostupnost a pokrytí intervencí v oblasti zmírňování škod, (4) dostupnost léčivých přípravků pro úlevu od bolesti podléhajících mezinárodní kontrole a (5) rozvoj, Index.

Index uvádí pět zemí, které se v roce 2021 umístily na nejvyšších příčkách: (1) Norsko, (2) Nový Zéland, (3) Portugalsko, (4) Spojené království a (5) Austrálie. A pět zemí na posledních místech: (26) Mexiko, (27) Keňa, (28) Indonésie, (29) Uganda a (30) Brazílie. Vzhledem k tomu, že jsou doporučení vydaná OSN svázaná s lidskými právy a fungováním justičních systémů, spočívá hlavní rozdíl mezi těmito dvěma skupinami zemí zejména v tom, jak přísně je v nich postihována drogová kriminalita. Pět zemí, které se umístily ve spodní části žebříčku, dosáhly u ukazatele „absence extrémních trestů“ průměrné hodnoty 48 ze 100, zatímco průměrná hodnota pro pět nejvýše hodnocených zemí byla 88,4. Podobně i u ukazatele „přiměřenost trestního postihování drogové kriminality“ bylo průměrné skóre pěti nejvýše hodnocených zemí 55, přičemž průměrné skóre u pěti zemí ze spodní části žebříčku bylo pouze 21,8. U tohoto ukazatele bylo hodnocení obou skupin zemí významně pod celkovým skóre 100, i když relativní rozdíl v jejich hodnocení byl stále vysoký. U ukazatelů „zmírňování škod“ a „dostupnost léčivých přípravků“, které se vztahují k prevenci a léčbě, se mezera mezi těmito dvěma skupinami zemí dále zvětšovala. Pokud jde o zmírňování škod, dosáhlo pět nejlépe hodnocených zemí výsledku 63,4, zatímco nejhůře hodnocené země dosáhly skóre 25,4. V případě dostupnosti léčivých přípravků byl výsledek u nejlépe hodnocených zemí 71,2 a u nejhůře hodnocených zemí 26,4.

Různé studie navíc používají různé klasifikace protidrogových politik – politiky zmírňující škodu (tzv. harm reduction policies, HR) a politiky boje proti drogám (tzv. war-on-drug policies, WOD). Strategie zmírňující škodu se snaží zmírnit negativní dopady užívání návykových látek. Zahrnují léčebné a preventivní programy a uplatňovaný přístup respektuje práva osob, které se rozhodly užívat návykové látky. Naopak politiky bojující proti drogám v zemích, kde je uplatňován tento přístup, prosazují přísné postihy za nákup, prodej i užívání návykových látek. Některé ze zemí s touto protidrogovou strategií využívají ke snižování poptávky po návykových látkách a jejich nabídky zásahy ze strany armády a policie, v některých z těchto zemí dokonce platí trest smrti. Jedna ze studií porovnávala výsledky protidrogových politik usilujících o zmírňování škod, a to ve dvou zemích, v Německu a v Nizozemí, a politik boje proti drogám ve třech zemích, kterými byly Čína, Írán a Malajsie. Výsledky ukazují, že v zemích, které usilují o zmírňování škod, dochází k nižšímu počtu úmrtí v souvislosti s drogami. Autoři docházejí k závěru, že se těmto zemím daří v oblasti protidrogové problematiky lépe než zemím uplatňujícím politiky boje proti drogám. Tvorba politik v Německu a Nizozemí zároveň vycházela většinou z evidence-based přístupu, zatímco v Číně a Malajsii se opírala zejména o ideologický přístup. Na tvorbu politik v Íránu měly vliv oba přístupy, Studie.

Drogová kriminalita ve vybraných zemích v letech 2007 - 2021

Rozdíly v drogové kriminalitě ve vybraných zemích odrážejí nejen druhy samotné trestné činnosti, ale také rozdíly ve způsobu a přerozdělování zdrojů pro vymáhání práva.

Interpretace:

Drogová kriminalita zahrnuje užívání a přechovávání nelegálních návykových látek a obchodování s nimi. Rozdíly v drogové kriminalitě v jednotlivých zemích odrážejí nejen druhy samotné trestné činnosti, ale také odlišnosti ve způsobu vymáhání práva a v přerozdělování zdrojů pro vymáhání práva. Je důležité upozornit, že část rozdílů je možné vysvětlit odlišnostmi mezi zeměmi při sledování, definování a vykazování statistických jednotek.

Kontext:

Kromě drogové kriminality související s přechováváním nelegálních návykových látek a obchodováním s nimi jsou vykazovány i další formy trestné činnosti, které souvisejí s užíváním návykových látek. V Česku je každý den spácháno několik trestných činů souvisejících s drogami. Skutečný počet těchto deliktů je těžké odhadnout, neboť pachatelům se často daří dlouhodobě vyhnout odhalení. Hlavní dvě kategorie zahrnují: (1) trestnou činnost spáchanou pod vlivem návykových látek a (2) trestnou činnost za účelem získání prostředků na nákup návykových látek. U 21 % trestných činů spáchaných pod vlivem návykových látek byla v roce 2021 přítomna jiná látka než alkohol. Ve skutečnosti došlo k nárůstu trestné činnosti spáchané pod vlivem jiných návykových látek než alkoholu z celkových 8,5 % v roce 2003 na 21 % v roce 2019. Podíl trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu se pro srovnání snížil z 91,5 % na 79 % Výroční zpráva 2019, strana 151. Trestná činnost je také páchána za účelem získání prostředků na nákup návykových látek. Tyto případy jsou pravidelně sledovány. V roce 2018 byl proveden průzkum mezi 1 695 pachateli trestné činnosti odsouzenými za sekundární drogovou kriminalitu. 21 % pachatelů přiznalo, že se v minulosti alespoň jednou dopustili trestné činnosti pro získání prostředků na nákup návykových látek.

Důkazy také ukazují, že se 33,6 % pacientů léčících se ze závislosti na návykových látkách (drogách a alkoholu) dopustilo násilí v partnerských vztazích, přičemž prevalence byla vyšší u žen (63,3 %) než u mužů (24,2 %), WILEY LIBRARY.

Užívání návykových látek ve věznicích není ojedinělou záležitostí. Odhady naznačují, že před nástupem do výkonu trestu užívalo 25,8 % osob nějaký typ nelegální návykové látky a 53,9 % osob užívalo jakýkoli typ návykové látky, EMCDDA. Je důležité pamatovat na skutečnost, že vzorky případů z výkonu trestu nemusí odrážet skutečné počty případů.

Celkový rozsah trestné činnosti je obtížné změřit, neboť se pachatelé snaží své skutky před policií skrývat. Odhady trestné činnosti páchané v souvislosti s návykovými látkami jsou tak podhodnocené. Zřejmým aspektem je ekonomická stránka užívání návykových látek. Dokud po nich bude v různých oblastech společnosti existovat poptávka, budou existovat i pobídky pro obchodování s nimi a v souvislosti s tím i konkurenční aktivity skupin páchajících danou trestnou činnost.

Ekonomické zatížení

Odhady související s náklady v důsledku užívání návykových látek jsou omezené a v jednotlivých regionech se liší. Problémy s užíváním návykových látek se v různých zemích projevují různými způsobem a liší se i preventivní opatření. Například v Latinské Americe, Karibiku a východní a jihovýchodní Evropě se léčby dostane zhruba jednomu z jedenácti problémových uživatelů návykových látek, zatímco v Severní Americe se léčebné intervence dostává každému třetímu problémovému uživateli a v Africe jednomu z osmnácti, INCB. Tyto rozdíly nabývají na významu vzhledem k tomu, že investice vynaložené na léčbu závislostí na návykových látkách, jsou účelné oproti nákladům vznikajícím v souvislosti s neléčenými závislostmi. Rozdíly v tom, zda je, nebo není závislost léčena, velmi pravděpodobně ovlivňují přímý i nepřímý ekonomický dopad užívání návykových látek.

Další výdaje zahrnující přímé i nepřímé náklady si vyžadují nehody připisované užívání drog. Ovlivňují poptávku po zdravotních službách a produktivitu a způsobují materiální škody, které je třeba napravit. Studie například naznačují, že návykové užívání marihuany zvyšuje riziko dopravní nehody 9,5 krát, užívání kokainu a benzodiazepinů zvyšuje toto riziko až desetkrát a užívání metamfetaminu pětkrát až třicetkrát, INCB.

Formální a neformální instituce – rozdílné výsledky protidrogových politik v jednotlivých zemích

Teorie institucionální ekonomiky je jedním z možných vysvětlení rozdílnosti ve výsledcích protidrogových politik.

Interpretace:

Jedno z možných vysvětlení rozdílů ve výsledcích protidrogových politik jednotlivých zemí, a to z pohledu strategií i výsledků, je možné najít při pohledu na důkazy předkládané podle teorie institucionální ekonomiky. Ta definuje dva typy institucí, formální a neformální, Cambridge University Press. Formální instituce zahrnují dokumenty, jako jsou ústava a smlouvy, způsob vládnutí, zákony a další právní prvky. Neformální instituce se definují jako hodnoty, tradice, společenské normy, morálka, etický kodex, postoje, zvyky, zvyklosti a přesvědčení, JSTOR. Pokud jde o protidrogové politiky, země mohou mít ustaveny podobné formální instituce, ale jejich neformální instituce se mohou lišit. Ve dvou zemích mohou být například uplatňovány stejné strategie a politiky pro snižování nabídky drog a poptávky po nich, ale kulturní hodnoty, tedy postoje a přesvědčení týkající se drog, mohou být v těchto dvou zemích velmi odlišné.

Kontext:

Výzkumný ústav OSN pro sociální rozvoj (United Nation’s Research Institute for Social Development, UNRISD) poukazuje na to, že: „problém nelegálních drog nevyřeší žádná politika sama o sobě“, UNRISD 1994: 3-4. Naráží tak na skutečnost, že uplatňované strategie a politiky budou pravděpodobně ovlivňovány kulturním, společenským a politickým kontextem. Ødegård 1998 a kol. podobně zdůraznili, že nejdůležitějším faktorem vysvětlujícím kulturní rozdíly v přístupu k protidrogové politice je sama kultura a zejména společenské postoje Comparative Research in the Drug Field.

Vzájemné působení formálních a neformálních institucí je z pohledu protidrogových politik obzvláště zajímavé. Jedna ze studií například tvrdí, že „rychlost reakce“, tedy doba, kterou společnost potřebuje, aby zareagovala na přijatou politiku, závisí na kompatibilitě neformálních institucí a importovaných formálních institucí, Zweynert, Goldschmidt, 2005. Kulturní přesvědčení, hodnoty, normy, tradice a další vyjádření národní identity tedy reagují na politiky importované z jiných zemí podle toho, do jaké míry jsou tyto politiky v souladu se společenskými charakteristikami státu, který je má přijmout. Studie zpracovaná Zweynertem a Goldschmidtem se zabývá širším významem institucí. Případ protidrogových politik (tedy formální instituce) je specifický a měl by tedy být posuzován individuálně. Hlavním poznatkem, který je možné vyvodit z teorie institucionální ekonomie, přesto zůstává, že relevantním faktorem při vysvětlování rozdílů v úspěšnosti protidrogových politik uplatňovaných v jednotlivých zemích může být, do jaké míry je protidrogová politika v souladu s kulturními faktory.

Inspirace poznatky ekonomické teorie

Ekonomická teorie již mnoho desítek let nabízí možnost analyzování protidrogových politik. Následující teoretický rámec koresponduje s výsledky a s metrikami zmiňovanými ve výše uvedených odstavcích do té míry, že je téměř prediktivní, a to přesto, že je mezi jeho vznikem a současností značný časový odstup. Gary S. Becker, Michael Grossman a Kevin M. Murphy (2011) ve své práci poukazují na skutečnost, že přílišná snaha o vymýcení užívání drog vede k nepříznivým výsledkům. Následující grafika představuje užitečné poznatky ukazující, proč je tak obtížné porazit drogový byznys, který je de facto zločineckou organizací.

Elasticita poptávky vyjadřuje změnu v intenzitě poptávky v důsledku cenových změn. Tento koncept například hodnotí, jak by se snížila poptávka po jablcích, kdyby se jejich cena zvýšila o 30 %. Elasticita nabídky obdobně poukazuje na to, do jaké míry změna ceny daného zboží ovlivňuje dodávané množství. Pokud se například cena jablek zvýší, mělo by to pro dodavatele znamenat pobídku, aby nabízeli více jablek, nicméně nabídka se ne vždy chová tímto způsobem.

Drogová problematika z pohledu ekonomické teorie

Grafické znázornění ukazuje, jak protidrogové politiky ovlivňují trh s návykovými látkami. Poptávka po drogách závisí na tržní ceně, nákladech nelegálních obchodníků a nákladech, které stát ukládá uživatelům. Autoři analyzují koncept elasticity poptávky a diskutují o tom, proč je boj s nelegálními drogami obtížný a dlouhotrvající. Studie tak poskytuje pohled na problematiku drog z ekonomické perspektivy.

Interpretace:

Autoři studie analyzují koncept elasticity poptávky v souvislosti s návykovými látkami, předkládají hypotetický scénář a nastiňují situaci, kdy jsou drogy legální a místo, aby byly postihovány, jsou zdaněny. Jeden z klíčových bodů jejich analýzy spočívá v tom, že poptávka po návykových látkách je zdánlivě neelastická, což znamená, že jejich uživatelé příliš nereagují na měnící se cenu. Tyto látky jsou ve skutečnosti vysoce návykové a reakce uživatelů na aplikované strategie nemusí být natolik významná. Pokud tomu tak je, obchodníci s drogami se budou snažit trh zásobovat o to více, což zintenzivní probíhající „válku“. Tento vývoj má podle studie následující implikace:

1) Postihy zvyšují náklady pro dodavatele, na které dopadají. To vede ke zvyšování cen a následně se projevuje v nižší spotřebě. Nicméně pokud poptávka není elastická, což je zřejmě případ návykových látek, zvýší se i celková částka, kterou uživatelé zaplatí za toto nelegální zboží.

2) Bez ohledu na elasticitu poptávky a nabídky by účinek zdanění trhu s návykovými látkami mohl vést k nižším nákladům než postihování tohoto obchodu. Producenti by měli možnost vyrábět legálně a platit daně. Pokud by se legální producenti návykových látek chtěli vyhnout spotřební dani a snažili se své zboží prodávat na nelegálním trhu, musel by stát dokázat zvýšit náklady na výrobu na nelegálním trhu tak, aby ceny na legálním trhu odrazovaly producenty od nelegální produkce. Jedná se o méně nákladnou možnost snižování spotřeby než v případě, kdy je trh s návykovými látkami ze 100 % nelegální.

Kontext:

Analýza, kterou zpracovali Becker, Murphy a Grossman (2012), nám pomáhá porozumět, proč je boj s nelegálními drogami tak náročný a dlouhotrvající. „Válka“ mezi drogovými barony a tvůrci politik navíc vytváří pobídky pro drogové barony, aby se snažili korumpovat veřejné orgány, a jak bylo v posledních desetiletích zdokumentováno, aby také likvidovali své konkurenty i veřejné orgány a eskalovali násilí.

Diskuse

Na nelegálním trhu působí drogové „byznysy“, které s uživateli návykových látek komunikují mimo zraky státu. Tato skrytá síť představuje úrodnou půdu pro eskalaci kriminality a násilí. Mnohé studie a mnozí odborníci poukazují na to, že tyto negativní důsledky souvisejí s nadměrnou kriminalizací užívání nelegálních návykových látek. V tomto článku jsme se nesnažili formulovat osobní hodnocení tématu, ale nabídli jsme mapu zpracovanou na základě dat, která čtenáři umožňuje subjektivně posoudit vybrané země z hlediska jejich protidrogové politiky. Dále jsme představili relevantní ekonomickou teorii, a to s cílem poukázat na dvě základní otázky související se zaváděním a účinností protidrogových politik: (1) zavádění protidrogových politik v zemích s odlišným kulturním a institucionálním kontextem a (2) přetrvávající boj proti drogám vysvětlovaný příliš restriktivními protidrogovými politikami. Dosavadní strategie nepřinášejí vždy zamýšlené pozitivní dopady. Jejich přehodnocení směrem k rozhodování založenému na datech je prvním krokem ke zlepšení výsledků v boji proti drogám.