Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Infrastruktura, distribuce a dostupnost zdravotní péče

V zajištění dostupnosti zdravotní péče hraje klíčovou roli především její uspořádání, efektivita, kompetence oborů primární péče (praktické lékařství, stomatologie, gynekologie), i samotný počet zdravotnických zařízení v Česku. Problematika se týká jak městských center, tak odlehlých oblastí, kde dostupnost a rovnoměrnost péče představují největší výzvu. Naše mapy poskytují detailní pohled na počty lékařů a zdravotnických zařízení podle specializace, a to na úrovni krajů a okresů. V základní analýze lze porovnat efektivitu systému infrastruktury pomocí relativních čísel počtu obyvatel na jednoho lékaře či zařízení. Pro podrobný pohled na efektivitu péče v konkrétních oborech a lokalitách je nutná detailnější analýza, které se např. věnuje „Portál ukazatelů kvality zdravotních služeb”, zřízený Kanceláří zdravotního pojištění, KZP.

Distribuce a počty primární péče v Česku v roce 2021

Mapa sleduje lékaře dle specializace – praktický lékař pro dospělé a praktický lékař pro děti a dorost, stomatolog a gynekolog. Dále počty rozděluje na úroveň krajů a okresů, s doplňujícím relativním číslem počtu obyvatel na jednoho lékaře pro možné srovnání.

Mapa sleduje počet osob připadajících na jednoho lékaře dle specializace — praktický lékař pro dospělé a praktický lékař pro děti a dorost, stomatolog a gynekolog a ukazuje jejich rozložení na úrovni krajů pro jejich relativní srovnání.

Interpretace:

Mapa zobrazuje dostupnost primární zdravotní péče v Česku v roce 2021. Je rozdělena dle krajů, ale je možné dostat se až na úroveň jednotlivých okresů. Lze sledovat rozložení a početní zastoupení lékařů v primární péči – praktických lékařů pro dospělé, praktických lékařů pro děti a dorost, stomatologů a gynekologů. Pro zobrazení jednotlivých specializací je nutné přeskakovat mezi záložkami na mapě. Barevné podbarvení mapy nám ukazuje počet obyvatel připadajících na jednoho lékaře zvolené specializace. Dále je možné po rozkliknutí okresu vidět i konkrétní počty lékařů v dané oblasti.

Praktické lékařství

V Česku celkem ordinuje 4 505 „praktiků“, celorepublikově v průměru na jednu ordinaci připadá 1868 dospělých. Z tohoto pohledu je nejlepší situace v dostupnosti ve Zlínském kraji, kde na jednoho praktického lékaře připadá 1 651 lidí. Naopak ve Středočeském, Karlovarském a Ústeckém kraji vychází na jednoho lékaře v průměru více než 2 000 osob.

V rámci projekce Hodnocení a modelování dostupnosti primární zdravotní péče lze praktické lékaře považovat teoreticky za méně kriticky ohrožené, a to nejen díky nižšímu průměrnému věku lékařů (54,8 let) v roce 2018 (VZP, 2019), ale i díky zvýšení počtu úvazků všeobecných praktických lékařů (celorepublikově navýšení o 5,0 % od roku 2010, v hlavním městě Praze navýšení o 15,0 %). Avšak důležitým faktorem v budoucím vývoji této péče je zvyšující se počet pacientů starších 65 let, u nichž je třeba počítat s vyšší časovou náročností vyšetření. V rostoucím počtu starších, a tedy náročnějších pacientů, tedy spočívá jeden ze dvou zásadních problémů. Druhým je – stejně jako u jiných odborností – dostupnost lékařské péče v odlehlejších okresech a obcích, která není ve statistice na úrovni kraje zachycena.

Zubní lékaři

V počtu obyvatel na jednoho zubního lékaře je nejhorší situace v Ústeckém a Středočeském kraji, kdy na jednoho stomatologa připadá přibližně 2 600 pacientů, zatímco republikový průměr je 1 934 osob na jednoho stomatologa. Ovšem z pohledu jednotlivých okresů je nejhorší situace v Brně-venkov, kde dosahuje počet pacientů na jednoho stomatologa až 3 685. Naopak nejlepší situace je dle očekávání v centrech větších měst (především v těch, která mají lékařské fakulty), jako jsou Praha, Plzeň-město a Brno-město, kdy počet jedinců na jednoho stomatologa je okolo 1 200 osob.

Lze konstatovat, že obměna mladými lékaři je v tomto oboru dostatečná, ovšem rizikovým faktorem je lokální nedostupnost služeb. Důvodem je, že nemalá část mladých zubních lékařů neprovozuje v tak velké míře klasické praktické zubní lékařství, přičemž existují případy, kdy tito lékaři nemají smlouvu se zdravotními pojišťovnami. Je pro ně finančně výhodnější vykonávat činnost komerčně za úplatu, viz Hodnocení a modelování dostupnosti primární zdravotní péče.

Gynekologové

Celorepublikový průměr je 3 543 žen na jednoho gynekologa, ovšem v některých okresech je počet pacientek téměř dvojnásobný. Obecně je ve Středočeském kraji situace nejtíživější, jelikož hned ve dvou okresech (Praha-východ a Praha-západ) počet žen překračuje hranici 6 800 pacientek na jednoho gynekologa. Naopak nejlepší situace, co se gynekologické péče týká, je překvapivě v Karlovarském kraji, kde na jednoho gynekologa připadá 2 729 žen.

Kontext

V rámci systému zdravotnictví je cílem minimalizovat okolnosti omezující přístup k veřejné zdravotní péči, jelikož kvalitní a dostupné zdravotní služby jsou jedním z hlavních cílů vyspělých zemí světa.

Pojem „dostupnost zdravotních služeb“ lze vnímat několika způsoby. Může jí být například dostupnost časová („za jak dlouho mi bude poskytnuta potřebná péče“), prostorová („kde je nejbližší poskytovatel zdravotních služeb“) či ekonomická („kdo bude financovat tuto péči“). Dostupnost zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění je jednoznačně a závazně stanovena legislativou, konkrétně nařízením vlády č. 307/2012 Sb., o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb. Toto nařízení stanoví maximální dojezdové doby, za jaké se pacient musí dostat k poskytovateli zdravotních služeb dané ambulantní nebo lůžkové odbornosti. Například u základní ambulantní primární péče (tj. všeobecný praktický lékař, praktický lékař pro děti a dorost, gynekolog, zubní lékař a lékárna) je nutná dostupnost do 35 minut.

Významným aspektem vývoje zdravotnictví se jeví stárnutí populace, nejen z pohledu pacientů, kdy bude systém do budoucna významně více vytížen, ale také z pohledu poskytovatelů zdravotní péče. Při hodnocení dostupnosti zdravotních služeb je nutné zohledňovat současnou věkovou strukturu lékařů, a to především s ohledem na její budoucí vývoj. Zejména v menších územních celcích může tato nerovnoměrnost potenciálně znamenat zhoršení dostupnosti zdravotních služeb. Nepříznivá věková struktura lékařů primární péče, stejně jako dalšího nižšího zdravotnického personálu, může urychlovat potenciální problémy nejen v dostupnosti, ale posléze i v kvalitě zdravotních služeb.

Dle průzkumu veřejného mínění, ČLÁNEK, jsou obyvatelé Česka s českým zdravotnictvím převážně spokojeni, nicméně pociťují zřetelný nedostatek stomatologů (až 85 % respondentů) a dále praktických lékařů jak pro dospělé, tak i pro děti a dorost, a také psychiatrů.

Distribuce zdravotnických zařízení v Česku v roce 2021

Mapa sleduje zdravotní zařízení dle zaměření – specialisté, nemocnice, léčebny, LDN, ostatní zařízení a lékárny. Dále počty rozděluje na úroveň krajů a okresů, s doplňujícím relativním číslem počtu obyvatel na jedno zařízení pro možné srovnání.

Mapa sleduje počet osob připadajících na jedno zdravotnické zařízení dle specializace a ukazuje jejich rozložení na úrovni krajů pro jejich relativní srovnání.

Interpretace

Dalším stupněm zdravotní péče v Česku je specializovaná zdravotní péče, kterou představují především praxe specialistů, zdravotní střediska, polikliniky, nemocnice, specializovaná lůžková zařízení, odborné léčebné ústavy a další samostatná zdravotnická zařízení. Poskytovateli zdravotní péče jsou i lékárny. Mapa zobrazuje dostupnost zdravotní péče v Česku v roce 2021. Je rozdělena dle krajů, ale je možné dostat se až na úroveň jednotlivých okresů. Barevné podbarvení mapy nám ukazuje počet obyvatel připadajících na zvolené zdravotnické zařízení. Dále je možné po rozkliknutí okresu vidět i konkrétní zdravotnická zařízení v dané oblasti.

Kontext

Specialisté
V Česku připadá průměrně 1 248 obyvatel na jednoho specialistu, kterých je u nás celkem 8 411. Není překvapením, že přibližně 20 % specialistů působí v Praze (748 osob na jednoho specialistu). Neočekávaný je výsledek 644 osob na jednoho specialistu v Karlových Varech, a i celkové jejich zastoupení v Karlovarském kraji. Oproti tomu nejhůře je na tom se specialisty Středočeský kraj, který je velmi vázán na Prahu, a má 1 896 obyvatel na jednoho specialistu.

Problémy i zde lze očekávat nejen v případném úbytku lékařů, ale i v potřebě nárůstu péče v některých specializacích v důsledku stárnutí populace. Konkrétně se může jednat o obor ambulantní urologie, případně o rostoucí potřebu následné péče. Nicméně toto tvrzení platí pro většinu odborností (byť různou měrou) a pro zdravotnictví jako celek, jak podrobně dokládá analýza Zajištění péče v době nedostatku zdravotníků.

Nemocnice
V Česku je celkem 204 nemocnic a jejich dostupnost není ve všech oblastech stejná. Například v Praze a Královéhradeckém kraji na jednu nemocnici připadá méně než 40 000 osob, zatímco v Jihočeském kraji je to téměř 71 000 osob a v Kraji Vysočina je to až 84 000 osob na jednu nemocnici. Je také nutné si uvědomit, že ve větších městech jsou univerzitní nemocnice a dochází k vyšší akumulaci odborníků a specialistů. Stejně tak je významný fakt snaha o centralizaci specializované péče s cílem zvyšování kvality péče, ať už v oblastech jako např. onkologie, či v konkrétních chirurgických, gynekologických úkonech atd.

Odborné léčebné ústavy a LDN
Dostupnost léčebných ústavů a LDN je v naši zemi pravděpodobně nejméně pravidelně zastoupena. Je zde možné sledovat největší výkyvy v počtu obyvatel na daná zařízení. V případě odborných léčebných ústavů je celorepublikový průměr 89 751 osob na jeden ústav, a zatímco v kraji Vysočina nebo Olomouckém kraji je průměr přibližně 63 000 osob na zařízení, v Libereckém nebo Zlínském kraji je průměr okolo 144 000 osob na jeden odborný léčebný ústav. Situace léčeben pro dlouhodobě nemocné je velmi podobná.

Lůžková péče – počet lůžek na 1 000 osob
Počet lůžek v nemocnicích, léčebnách pro dlouhodobě nemocné, léčebnách respiračních nemocí, psychiatrických léčebnách, rehabilitačních ústavech, ostatních léčebných ústavech, ozdravovnách a hospicích je průměrně 7,4 lůžka na 1 000 obyvatel. Nejslabší situace je ve Středočeském a Karlovarském kraji, kde je v průměru 5,8 lůžka na 1 000 obyvatel. Oproti tomu v Praze připadá 9,3 lůžka na 1 000 obyvatel. Ve statistice nejsou obsažena lůžka následné péče (lůžka v léčebnách dlouhodobě nemocných – LDN).

Ostatní
Mezi ostatní samostatná zdravotnická zařízení se řadí samostatné stomatologické laboratoře, samostatné zařízení nelékaře - rehabilitační, domácí zdravotní péče, samostatná zařízení psychologa, logopeda apod. Celorepublikový průměr počtu osob na tento typ zařízení činí 1 546 osob. Nejlepší je situace v Karlovarském kraji, naopak nejhůře na tom jsou obyvatelé Ústeckého kraje, kde na jedno toto zařízení připadá 1 936 osob.

Lékárny
Lékárny představují významný prvek zdravotní péče. V Česku jich v roce 2021 fungovalo celkem 2 633. Síť lékárenské péče je poměrně pravidelná, na jednu lékárnu připadá v průměru 3 988 osob. Přesto nejslabší situace je v okresech Most a Louny, kde na jednu lékárnu připadá přibližně 6 200 osob. Spíše než s nedostatkem lékáren se setkáváme s výpadkem některých léků a lékových skupin. Je to prohlubující se problém a krize pandemie covid-19 na něj zřetelně poukázala. Byl předložen nový program EU v oblasti zdraví - EU4Health, jehož cílem je zpřístupnění a zajištění dostupnosti léčivých přípravků a zdravotnického vybavení. Program je také zaměřen na opatření na evropské úrovni, jako je podpora zdejší farmaceutické výroby a nastavení minimálních standardů kvality pro zdravotní péči.

Srovnání dostupnosti zdravotní péče v rámci Evropy v období 2000–2020

Počet obyvatel připadajících na jednoho lékaře, stomatologa a počet nemocničních lůžek na 1 000 obyvatel v evropském srovnání. Sledován je vývoj v čase v rámci pětiletých intervalů.

Lékařská péče

Interpretace

Graf zobrazuje vývoj situace praktikujících lékařů, což jsou lékaři všech specializací (nejen praktického lékařství) vyjma stomatologů. V Česku od roku 1995 počet lékařů rostl až do roku 2020, kdy počet osob připadajících na jednoho lékaře klesl o přibližně 100. V roce 2020 připadalo 244 osob na jednoho praktikujícího lékaře (oproti evropskému průměru 261 osob). Česko bylo v tomto ukazateli dostupnosti péče lehce pod průměrem, nižší počet osob na jednoho lékaře má třeba Rakousko, Španělsko či Norsko. Oproti tomu hranici 300 osob na jednoho lékaře překračují Belgie, Francie a Maďarsko.

Stomatologická péče

Interpretace grafu

Dostupnost stomatologické péče v roce 2020 lehce převyšuje evropský průměr, který je 1 280 osob připadajících na jednoho stomatologa (v Česku 1 352 osob). Počet stomatologů se lehce zvyšuje ve většině evropských zemích včetně Česka. Možná překvapivě jsou na tom s dostupností péče stomatologů například v Bulharsku, Litvě, Lichtenštejnsku či Estonsku, kde je počet osob na jednoho stomatologa nižší než 1 000 osob. Oproti tomu Malta měla v roce 2020 téměř 2 000 osob na jednoho stomatologa.

Počet lůžek ve srovnání se světem

Interpretace grafu

Česko má nadprůměrné množství nemocničních lůžek. V roce 2020 byl celosvětový průměr 4,5 lůžka, oproti tomu v naší zemi byl zaznamenán průměr 6,5 lůžka na 1 000 obyvatel. Ve většině vybraných zemí je možné od roku 1990 sledovat pokles v počtu lůžek.

Kontext

České zdravotnictví je ovlivňováno několika faktory, které je třeba vzít v potaz při jeho budoucím vývoji. Dochází ke změně charakteru nemocí, stárnutí populace, zřetelný je významný vývoj v medicínských postupech a technologiích, na pořadu dne jsou celospolečenské změny (v oblasti technologií, digitalizace aj.) a podstatným faktorem je také narůstající nedostatek odborného personálu jak v nemocnicích, tak u ambulantních poskytovatelů zdravotních služeb. V mezinárodním srovnání dostupnost a pokrytí zdravotní péče v Česku nejsou podprůměrné. Naopak množství nemocničních lůžek je nadprůměrné. Ovšem kvalifikovaní lékaři se rozmělňují mezi mnoho existujících zařízení, která poskytují historicky široké spektrum služeb. K zajištění lepší dostupnosti kvalitní zdravotní péče ve všech regionech v dnešních a budoucích podmínkách je třeba řešit řadu technických a manažerských otázek. Jejich řešení vybízí k odpoutání se od stávajících systémů a zvyků, které nejsou dlouhodobě udržitelné. Naopak je nutná restrukturalizace nemocniční sítě a zajištění dostupnosti péče v ambulantní oblasti pomocí sdružování poskytovatelů, využití moderních technologií vzdálené komunikace, zajištění pohotovostních služeb v rámci nemocnic, podpora pacientů v jejich domácím prostředí s cílem prevence odvratitelných hospitalizací a v neposlední řadě i efektivně uspořádaná zdravotnická záchranná služba. Pro změny tohoto nepřehledného a neudržitelné systému je nutné hledat inspiraci v nových modelech poskytování zdravotních služeb, které můžeme pozorovat ve vyspělých evropských zemích i na prvních příkladech v Česku, viz Zajištění péče v době nedostatku zdravotníků. Poznámka: V Norsku, Lucembursku a Německu vykazují nula lůžek „dlouhodobé péče“. Vyčlenění následné péče (lůžka v léčebnách dlouhodobě nemocných) bylo provedeno pouze v případě Česka.