Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Dostupnost a úhrada zdravotní péče v Evropské unii

Základní pilíře veřejného systému zdravotnictví stojí na úhradách plateb za zdravotní péči a dostupnosti zdravotní péče, definované v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Každý ekonomicky aktivní člověk (vč. cizinců) na území Česka má povinnost odvádět ze svého výdělku zdravotní pojištění, z nějž je z velké části hrazena veřejná zdravotní péče. Každý pojištěnec má právo na výběr jak zdravotní pojišťovny, tak i poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnického zařízení, kteří jsou ve smluvním vztahu k jeho zdravotní pojišťovně. Nicméně existují překážky, které pro pacienty znamenají omezení v dostupnosti péče. V článku tyto překážky popisujeme z pohledu pacientů a nabízíme srovnání s pohledem pacientů v dalších evropských zemích. Zvláštní pozornost věnujeme čekací době na poskytnutí zdravotní péče – ta je totiž pro evropské pacienty v průměru největší překážkou ztěžující přístup ke zdravotní péči.

Úhrada nákladů na zdravotní péči v Česku ve srovnání s Evropskou unií v roce 2020

Graf se soustřeďuje na vybrané produkty a služby.

Interpretace:

Pacienti registrovaní u některé ze sedmi pojišťoven mají nárok na úhradu nákladů na zdravotní péči bez přímé úhrady až na výjimky, které definuje zmíněný zákon. Z veřejného zdravotního pojištění se pacientům ve zdravotnických zařízeních dostává péče ve formě léčiv, zdravotnického materiálu a zdravotních služeb. Může se stát, že poskytovatel zdravotních služeb (zdravotnické zařízení), které si pojištěnec vybere, nemá uzavřenou smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou na úhradu všech typů zdravotních služeb, jež je oprávněn poskytovat. V takovém případě má pacient právo obrátit se na svou zdravotní pojišťovnu s žádostí o informaci, u jakého poskytovatele zdravotních služeb je tato zdravotní služba hrazená a dostupná. Pacient si může také zvolit poskytovatele služeb, který není jeho pojišťovnou zasmluvněn. V takovém případě službu hradí v režimu samoplátce. Pokud jde o úhradu nákladů za lůžkovou péči a terapeutické pomůcky, nejsou mezi zeměmi EU27 a Českem zásadní rozdíly. Naopak významné rozdíly je možné pozorovat u stomatologické a ambulantní péče, méně významné jsou v oblasti terapeutických přístrojů a farmaceutik.

Kontext:

V Česku je uplatňován model všeobecné dostupnosti zdravotní péče, všichni občané a obyvatelé tak mají garantovaný přístup ke zdravotním službám. Když mluvíme o úhradách, máme na mysli rozsah, v jakém jsou výdaje na zdravotní péči hrazené ze zdravotního pojištění nebo jak jsou vypláceny náhrady těchto výdajů. Vyskytnou-li se omezení v přístupu ke zdravotním službám, nemusí být pacienti schopni nárok uplatnit tak, jak by si přáli. Na dostupnost zdravotní péče tedy působí vzájemně se ovlivňující finanční a nefinanční faktory, které jsou pro ni určující.

Neuspokojení potřeb zdravotní péče v Česku

Rozděleno dle věkových skupin (2019), typu obtíže (2020) a čekací doby (2019), která je doplněna o srovnání se státy Evropské unie.

Interpretace:

Infografika obecně zobrazuje neuspokojené potřeby pacientů. V Evropě se pacienti nesetkávají často s tím, že by nebylo možné uspokojit jejich potřeby v oblasti zdravotní péče. Česko je podle tohoto měření jednou ze zemí s nejlepšími výsledky. Lhůty, po které pacient čeká na termín u lékaře, jsou v Česku spíše kratší a k neuspokojení potřeb zdravotní péče dochází méně často. Znamená to, že je u nás dostatečně hustá síť zdravotnických zařízení, mezi kterými si pacient může vybírat nejen v rámci lokality, ale i v rámci rychlosti, se kterou chce svůj problém řešit. Je třeba konstatovat, že pracujeme s čekací lhůtou v Česku v průměru a nejsou zde tedy patrné regionální a oborové rozdílnosti mezi např. Prahou a Středočeským krajem, kde je síť zdravotnických zařízení hustá, a např. Moravskoslezským či Ústeckým krajem. Především jde o cílovou skupinu pacientů od 65 let, kde se Česko přibližuje evropskému průměru, naopak pro nejúspěšnější pokrytí potřeb můžeme uvést věkovou skupinu 15 - 24 let.

V porovnání Česka se státy Evropské unie, a to zhruba v polovině zemí, se nejméně 20 % pacientům nedaří uspokojit své potřeby v oblasti zdravotní péče z důvodu čekací doby, která patří k hlavním faktorům ovlivňujícím dostupnost zdravotní péče. Celkové skóre je u této obtíže ovlivňující naplňování potřeb v oblasti zdravotní péče na evropské úrovni dosti vysoké, což značí, že čekací doba je nejzásadnějším faktorem, který negativně dopadá na uspokojování potřeb pacientů v daných zemích.

Kontext:

Překážky v dostupnosti zdravotní péče omezují záměr pacientů dobře pečovat o své zdraví. Nejčastěji se s nimi setkávají pacienti od 65 let. V otázce dostupnosti péče to lze vnímat jako příznak možného budoucího zhoršení tohoto ukazatele, protože právě nejstarší občané a občanky jsou největšími konzumenty lékařské péče a zároveň se stávají skupinou nejzranitelnější.

Do značné míry o tom, komu se dostane zdravotní péče, rozhodují především překážky, jako jsou čekací doba, vzdálenost a finance. Neexistuje mnoho možností, jak tyto překážky překonat, pokud nemá daný jedinec finanční prostředky na to, aby si za zdravotní péči „připlatil“, což mu umožní dostat se k soukromým poskytovatelům zdravotních služeb. Na tuto situaci jsme se tedy podívali blíže, abychom zjistili, kdy domácnosti v Česku vnímají nutnost využití vlastních finančních zdrojů.

Při poskytování zdravotní péče je možné vysledovat výskyt problémů, jako jsou opožděné stanovení diagnózy a následná léčba, přeplněné ambulance, zvýšená nervozita a stres. Čekací doba na poskytnutí zdravotní péče omezuje přístup pacientů ke zdravotním službám, léčivům a zdravotnickému materiálu a je jedním z faktorů, které ovlivňují stav veřejného zdraví v dané zemi. Studie naznačují, že efektivita léčby se může zhoršit v závislosti na délce čekací doby, typu potřebného zákroku a závažnosti stavu pacienta.

Samoplátci

Nejsou-li náklady na zdravotní péči hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, musí si ji pacienti hradit sami. Vedle zákona, který vyjmenovává konkrétní výjimky, tato situace může nastat i u tzv. expatů, nebo v případě, kdy zdravotnické zařízení není zasmluvněné pojišťovnou pacienta. Mezi výjimky pak například patří typicky poskytování některých zdravotnických a stomatologických prostředků či přeprava a náhrada cestovních nákladů. Pacienty v těchto situacích označujeme jako samoplátce. I přes to, že jsou zdravotní služby a potřeby v Česku do velké míry hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, nutnost plateb za některé typy zdravotní péče či léčiv a zdravotního materiálu představuje pro některé české domácnosti stále problém.

Studie uskutečněná v Česku shromažďovala mikrodata o výdajích na zdravotní péči hrazených přímo českými domácnostmi. Cílem bylo zjistit, které skupiny obyvatel jsou takovými výdaji zatížené nejvíce. Studie zohlednila změny v politice zdravotní péče v letech 2007 až 2014, neboť měly vliv na financování zdravotního systému jako takového a ovlivnily i výdaje domácností na zdravotní péči. Výsledky ukazují, že zátěž není mezi domácnosti rozložena rovnoměrně a také že se tato zátěž v průběhu sledovaného období snížila. Nejvíce to pocítily rodiny s osobami staršími 65 let a více, přičemž čím více těchto osob v domácnosti žilo, tím významnější byla i zátěž. Více zatíženy jsou ženy, což je možné vysvětlit například tím, že v době těhotenství a po narození dítěte potřebují rozsáhlejší zdravotní péči. V určitém životním období ženy z uvedených důvodů také absentují na trhu práce, což může mít vliv na jejich nižší celoživotní příjem ve srovnání s muži. Na druhou stranu domácnosti s dětmi vykazují mnohem nižší zátěž. Není překvapivé zjištění studie o tom, že výskyt zdravotních problémů a příjem domácnosti nejsou relevantním ukazatelem, na jehož základě je možné odhadnout, zda budou výdaje na zdravotní péči pro domácnost vysokou zátěží.

V kostce se dá říci, že zátěž související s využíváním zdravotní péče není mezi české domácnosti rovnoměrně rozložena a že dané zatížení citlivě reaguje na změny legislativy.

Možnost sjednání online konzultace u lékaře v evropských zemích v roce 2018

Dotazníkové šetření proběhlo mezi státy Evropy s možností zvolit mezi třemi odpověďmi.

Interpretace:

Infografika ilustruje, jak pacienti ve vybraných zemích vnímají možnost virtuální konzultace s lékařem prostřednictvím online platforem. Hodnocení 1 znamená: „Ano, tato možnost je běžně dostupná.“ Hodnocení 2 vyjadřuje, že je tato možnost k dispozici, ale nabízí ji pouze několik zdravotnických zařízení, nemocnic apod. – jde o průkopníky v této oblasti. Hodnocení 3 označuje neexistenci (nebo jen výjimečný výskyt) této možnosti.

Kontext:

Na internetu lze snadno získat přístup k celé řadě služeb z různých oborů a služby v oblasti zdravotní péče nejsou výjimkou. Možnost komunikace s lékaři prostřednictvím online systému je zásadní pro zkrácení doby potřebné na cestu k lékaři a pro přístup ke specialistům, kteří působí mimo region, v němž pacient žije. Naopak omezuje jej digitální gramotnost uživatelů. Je namístě konstatovat, že objednávací systém v Česku závisí na možnostech a rozhodnutí konkrétních poskytovatelů zdravotních služeb. Proto panují zcela odlišné podmínky např. v nemocnicích a v zařízeních ambulantní péče, kde vše závisí na technologické vyspělosti a zázemí konkrétní ordinace. Zde se v Česku objevují především lékaři průkopníci v rámci komerční sféry, kteří tyto systémy vyvíjejí na úkor vlastních kapacit.

Srovnání čekací doby v zemích Evropské unie v roce 2018

Demonstrováno na třech příkladech, a to: běžné operace, chemoterapie a radioterapie pacientů s rakovinou, první vyšetření u psychiatra u pacientů mladších 18 let. Hodnoceno dle tří kategorií.

Interpretace:

Za čekací dobu se považuje období mezi okamžikem, kdy se rozhodne o operaci, a termínem, ve kterém pacient operaci podstoupí. Hodnocení 1 znamená, že naprostá většina pacientů (>90 %) operaci podstoupí do tří měsíců. Hodnocení 2 znamená, že většina pacientů (>50 %) operaci podstoupí do tří měsíců a hodnocení 3 vyjadřuje, že většina pacientů (>50 %) musí na operaci čekat déle než tři měsíce.

Výsledek v tomto srovnání je závislý na oboru, ve kterém jej sledujeme. Velmi dobré ukazatele má Česko v léčbě rakoviny. Důvodem pro to je mj. vznik specializovaných a moderně vybavených centrálních pracovišť, která reagují na zátěž nádorovými onemocněními, jenž patří v Česku k nejvyšším na světě. Rakovina je každý rok diagnostikována u více než 82 000 osob a přibližně 27 000 osob na nemoc umírá, LINKOS. Takové zatížení vyžaduje, aby zdravotnický systém zajistil účinný systém detekce nádorových onemocnění a aby bylo možné začít pacienty s nádorovým onemocněním rychle léčit. Výzkumy totiž naznačují, že se každé čtyři týdny zdržení pojí se zvýšením rizika úmrtí na rakovinu o 6-8 %, přičemž se zdržení měří od stanovení diagnózy po první podání léčby, BMJ. Druhou částí opatření jsou preventivní screeningové programy a jejich efektivita, které ale nejsou součástí této analýzy.

Na druhou stranu řada dalších oborů, zejména ty, kde rychlost intervence kvalitu i délku pacientova života ovlivňuje významné méně, zůstává v čekacích dobách na plánované operace vysoko nad průměrem Evropské unie. Před pandemií onemocnění COVID-19 mohli pacienti například na výměnu kyčelního kloubu čekat až dvanáct měsíců, přičemž v průběhu pandemie se čekací doba na tuto operaci zdvojnásobila.

Předpokládaná čekací doba v oblasti psychiatrické péče se v Česku v hodnocení „více než 30 dní“ týká celé poloviny případů (druhá polovina čeká na psychiatra méně než 30 dní). Předpokládaná doba čekání na první vyšetření psychiatrem je přibližně o 25 % delší než evropský průměr.

Kontext:

Čas je zásadní proměnnou i v případě tzv. plánovaných úkonů. V závislosti na typu zákroku doba čekání na plánovanou operaci může i zásadně ovlivnit její klinický výsledek. Důkazy například naznačují, že se u indikovaných pacientů, kteří musí dlouho čekat na koronární bypass, mohou při čekání zhoršit symptomy i celkový zdravotní stav. Důkazy také naznačují, že provedení plánované chirurgické revaskularizace v doporučené lhůtě pozitivně ovlivňuje celkovou délku života pacienta.

V případě onkologických onemocnění v Česku je doba čekání na intervenci ve srovnání s evropským průměrem vnímaná jako relativně krátká, což vypovídá o důvěře občanů v to, že jim bude chemoterapie nebo radioterapie poskytnuta v přiměřené době. V mnoha evropských zemích se zkrácení čekací doby na onkologickou péči považuje za problém, který je třeba řešit. Některé země již pro onkologické pacienty stanovily maximální čekací dobu a zrychlení přístupu k léčbě.

Psychiatrická péče je jedním z nejdůležitějších druhů zdravotní péče. V roce 2017 tvořily osoby s příznaky duševního onemocnění v Česku 20 % populace. V roce 2020 příznaky duševního onemocnění pociťoval každý třetí člověk, ČTK. Pro srovnání je možné uvést, že v Evropě podle odhadů pociťuje příznaky duševní poruchy každý čtvrtý člověk. Zajištění řádné psychiatrické péče v Česku je zásadní vzhledem k tomu, že se zde počet osob užívajících antidepresiva a anxiolytika zvýšil v uplynulých 20 letech šestinásobně. Vedle toho v důsledku pandemie alarmujícím způsobem rostl výskyt duševních problémů u dětí a dospívajících, kteří patří mezi skupinu pacientů se ztíženou dostupností psychiatrické péče a významným nedostatkem lékařů - specialistů. Z tohoto důvodu se právě dostupnost psychiatrické péče s důrazem na dětskou psychiatrii stala v roce 2023 prioritou ministerstva zdravotnictví.

Diskuse

Představili jsme několik infografik věnovaných rozsahu finančního krytí a dostupnosti zdravotní péče v Česku a jejich srovnání s ostatními evropskými zeměmi. Pokud jde o finanční zajištění zdravotní péče, jsou úhrady zdravotní péče v naší zemi velmi rozsáhlé a v evropském srovnání nadprůměrné. Délka čekacích lhůt ve vybraných oborech ale poukazuje na rostoucí problémy s dostupností péče, která signalizuje dlouhodobou neudržitelnost zachování kvality těchto služeb a nutnost systémových změn, nejen v oblasti digitalizace.

To signalizují popsané překážky nefinančního charakteru, které čeští pacienti pociťují. Zejména v oblasti čekací doby na poskytnutí zdravotní péče a vzdálenosti poskytovatele, a poté i překážky finančního charakteru. U těch jsme se nejprve zaměřili na platby hrazené pacienty (v režimu samoplátců), které pro některé české domácnosti představují finanční zátěž. S využitím dat z průzkumu Euro Health Consumer Index (EHCI) jsme se následně věnovali podrobněji čekacím dobám – jde totiž o nejčastější příčinu, proč nejsou uspokojeny potřeby pacientů. Také jsme analyzovali, jak pacienti vnímají nedostupnost online konzultací s lékaři. Tato témata jsme zvolili jako klíčová pro celkové poskytování zdravotní péče, léčiv a zdravotnického materiálu napříč českými regiony, která v souhrnných datech zůstávají skryta i přes zdánlivě “dobré” výsledky.

Neexistují žádné pevně dané pokyny, které by zajistily zkrácení čekací doby na poskytnutí zdravotní péče. Lepší výsledky mohou přinést řešení, jejichž zavedení zohledňuje charakteristické rysy poskytované zdravotní služby. Pokud jde například o zdravotní služby v oblasti duševního zdraví, předchozí řešení se zaměřovala spíše na zvyšování objemu nebo rozsahu zdravotních služeb než například na postupy reagující na poptávku. Současné postupy se soustředí na význam primární péče (praktické lékařství, stomatologie, gynekologie) a zvýšení jejich počtu i kompetencí vč. nižšího zdravotního personálu. Vedle toho roste význam digitalizace a zefektivnění cesty pacienta systémem zdravotnictví.

Závěr

Závěrem lze říci, že pokud jde o finanční zajištění zdravotní péče a její dostupnost, vede si Česko zatím uspokojivě. Avšak systém poskytování zdravotní péče je nutné velmi rychle dále zlepšovat. To ukazují specifické překážky finanční i nefinanční povahy, s nimiž se setkávají uživatelé systému zdravotní péče. Je pravděpodobné, že vznikají částečně ze stejné příčiny jako v mnoha jiných zemích. Zvyšující se zdravotní zátěž, spojená s rostoucí poptávkou po omezených zdrojích zdravotní péče, představuje velmi aktuální výzvu pro systém zdravotnictví a pro zákonodárce pověřené správou veřejného zdraví.