Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Biologické a demografické stárnutí

Stárnutí je proces postupného úpadku fyziologických funkcí nezbytných pro přežití a rozmnožování, NCBI. U většiny osob, u kterých se předpokládá dlouhý život, roste s věkem i riziko vzniku určitých onemocnění, například vysokého krevního tlaku. Tato souvislost mezi věkem a pravděpodobností vzniku onemocnění je v lékařské literatuře dobře popsána. Zatímco každý z nás prochází chronologicky stejným procesem stárnutí, z biologického hlediska je tempo tohoto procesu vysoce individuální.

Biologické stárnutí

S věkem se tělesné funkce postupně zhoršují a lidé se stávají náchylnější k nemocem.

Interpretace:

Infografika 1 ilustruje, jak stárnutí ovlivňuje různé tkáně a orgány. Jedná se o biologický proces charakterizovaný postupným zhoršováním fyziologických funkcí a zvýšenou náchylností k věkem podmíněným onemocněním. Stárnutí postihuje tělesné tkáně různým tempem a s různými klinickými důsledky.

Kontext:

Biologický věk je u mnoha nemocí nejvýznamnějším rizikovým faktorem. S tím, jak buňky stárnou, se tělo stává náchylnějším vůči různým nemocem, objevují se onemocnění plic, chronická bronchitida, plicní fibróza, kardiovaskulární nemoci, ateroskleróza, demence, rakovina a další. I když známky stárnutí vidíme pouhým okem, samotný proces stárnutí probíhá i na buněčné úrovni. Starší buňky ztrácejí schopnost regenerace a obnovy, Spivak a kol. Tento proces se označuje jako senescence. Tyto stárnoucí buňky v tkáních a orgánech mají zásadní význam nejen pro proces stárnutí, ale i pro vznik chronických onemocnění, Tuttle a kol. V tkáních starších jedinců a také u jedinců vykazujících vyšší biologický věk byl zjištěn vyšší počet těchto buněk, Tuttle a kol., Waaijer a kol.

Souvislosti mezi stárnutím a chronologickým věkem analyzovala metastudie 51 článků. Z nich 31 naznačuje významnou souvislost mezi stárnutím a chronologickým věkem, a to alespoň u jednoho markeru stárnutí. V jedenácti článcích se uvádí vyšší míra stárnutí s rostoucím chronologickým věkem, ale tento vztah není statisticky významný. Kvantifikovaná data, která bylo možné použít pro uvedenou metaanalýzu, poskytlo 38 z 51 článků. Nejvyšší korelaci mezi stárnutím a věkem podle typu tkáně vykazovaly tkáně slinivky břišní, mozku a plic. Markery stárnutí vykazující nejvyšší korelaci s věkem zahrnovaly markery poškození DNA v buňkách následované markery regulátorů buněčného cyklu (při buněčném cyklu dochází k dělení buňky a její duplikaci). Markery vykazující nejnižší korelaci s věkem byly markery dělení buněk. Obecně se dá říci, že se ukázala souvislost mezi stárnutím organismu a věkem bez ohledu na marker použitý ke stanovení progrese stárnutí, Tuttle a kol. Přestože nebyl prokázán kauzální vztah, výsledky studie podporují hypotézu, že se proces stárnutí projevuje na lidských tkáních s narůstajícím věkem, ačkoli všechny tkáně nestárnou stejně rychle a závisí také na markeru použitém ke zjištění progrese stárnutí.

I když v procesu stárnutí každého jedince hraje významnou roli jeho genetická výbava, ovlivňují ho i vnější faktory, jako jsou chování jedince, vystavení stresu a dostupnost zdravotní péče, Estébanez a kol., Acar a kol. Tyto vnější faktory mohou stárnutí urychlovat nebo zpomalovat a mohou přispívat k rozvoji nemocí souvisejících s věkem.

Markery stárnutí (senescence):
jsou biologické ukazatele nebo charakteristiky, které označují nástup nebo průběh buněčného stárnutí, což je stav nevratného zastavení růstu buněk. Tyto markery se používají k různým účelům, včetně identifikace stárnoucích buněk, studia mechanismů stárnutí, diagnostického a prognostického využití a terapeutického cílení.

Vnitřní a vnější faktory stárnutí

Rychlost biologického stárnutí je podmíněna mnoha faktory, některé z nich můžeme sami ovlivnit.

Interpretace:

Vnitřní faktory stárnutí jsou ty, které se týkají biologických procesů a genetických faktorů vlastních každému jedinci a přispívají k jeho stárnutí. Tyto faktory jsou do značné míry určeny genetickou výbavou a biologickými vlastnostmi jedince. Vnější faktory stárnutí zahrnují vnější vlivy a působení životního prostředí na jedince. Jedná se o životní styl, tedy stravu, fyzickou aktivitu, úroveň stresu, vystavení jedince působení toxinů a znečišťujících látek a UV záření, a o sociální determinanty zdraví. Vnitřní a vnější faktory tedy společně ovlivňují progres stárnutí.

Důkazy v infografice pocházejí z vyšetření biomarkerů. Biomarker představuje měřitelný a kvantifikovatelný biologický ukazatel určitého fyziologického stavu. Ve vědecké komunitě si velkou pozornost mezi biomarkery buněčného stárnutí získalo zkracování telomer. To se spojuje s procesem stárnutí, přičemž rychlost jejich zkracování může poukazovat na tempo stárnutí, Shammas, Gruber a kol, Spivak a kol. Zato nadměrné zkracování telomer se spojuje s buněčným stárnutím, Denham. Bylo doloženo, že se krátká délka telomer u osob starších 60 let pojí s dřívějším úmrtím na nemoci související s věkem. Jedinci s kratšími telomery se dožívali kratšího věku, což lze v jejich případě částečně přičíst 3,18 krát vyšší úmrtnosti na srdeční choroby a 8,54 krát vyšší úmrtnosti na infekční choroby, Codd a kol., Cawthon a kol.

Za užitečný biomarker pro určování délky telomer v jiných tkáních se ukázala délka telomer leukocytů, tedy bílých krvinek, protože je zde korelace a synchronizace mezi zkracováním telomer a stavem somatických buněk, tedy všech buněk kromě těch, které se podílejí na tvorbě spermií a vajíček . Kratší průměrná délka telomer leukocytů se spojuje se známými chronickými věkem podmíněnými onemocněními, tedy s kardiovaskulárními nemocemi, diabetem melitus druhého typu, některými druhy rakoviny a psychickým stresem, Codd a kol.

Kontext:

Dalším důležitým faktorem souvisejícím se stárnutím je kvalita a dostupnost zdravotní péče. Na neustálém prodlužování průměrné délky života lidské populace po celém světě se v posledních několika dekádách dvacátého století, do značné míry podílely právě i pokroky v medicíně, Cutler, Meara, Aunan a kol. Lékařská péče umožnila často předcházet úmrtím například na kardiovaskulární onemocnění.

Dlouhodobé trendy v pravděpodobnosti úmrtí a souvisejícího demografického stárnutí české populace

V průběhu posledních dvaceti let se významně snížila pravděpodobnost úmrtí ve všech kategoriích věku starších 60 let, současně se dlouhodobě významně zvyšuje zastoupení osob starších 65 let v populaci.

Interpretace:

Levá část infografiky ukazuje na pravděpodobnost úmrtí v rozmezí dané věkové skupiny. Například pravděpodobnost úmrtí ve skupině osob ve věkovém rozmezí mezi 80 a 84 lety byla v roce 2000 ve výši 40,21 % a do roku 2019 se snížila na 29,77 %.

Pravá část infografiky ukazuje, že se od šedesátých let, i když s menšími přestávkami, v populaci průběžně zvyšuje počet osob starších 65 let. Podíl seniorů v populaci se se od roku 1960, kdy dosahoval 9 %, zvýšil na 21 % v roce 2022.

Kontext:

Počet úmrtí ze všech příčin se u mužů i žen celosvětově snížil a pravděpodobnost úmrtí u osob ve věku mezi 70 a 90 lety klesla zejména v důsledku nižšího výskytu nepřenosných onemocnění.

Prevalence a dopady onemocnění dle věku

S narůstajícím věkem stoupá i míra onemocnění a souvisejících dopadů ve společnosti.

Interpretace:

První část infografiky ukazuje zátěž nemocemi ve vybraných věkových skupinách v Česku v období mezi lety 1990 a 2019. Zátěž nemocemi představuje souhrnný údaj vyjadřující úmrtnost (mortalitu) a nemocnost (morbiditu) na daném území. Pro zjištění zátěže nemocemi je možné využít metriku označovanou DALY (disability-adjusted life years), kdy jeden stupeň DALY představuje jeden ztracený rok života prožitého ve zdraví v důsledku předčasného úmrtí nebo zdravotního omezení. Ve sledovaném období se zátěž nemocemi snížila u všech věkových skupin, přičemž nejvýraznější snížení bylo patrné u starších věkových skupin.

Druhá část infografiky ukazuje zátěž nemocemi v důsledku metabolických rizik u osob starších 55 let (modrá křivka) a 70 let (růžová křivka). Pro zjištění zátěže nemocemi je možné využít metriku označovanou jako DALY (disability-adjusted life years), kdy jeden stupeň DALY představuje jeden ztracený rok života ve zdraví v důsledku buď předčasného úmrtí nebo zdravotního omezení. Ukazatel DALY dávaný do souvislosti s metabolickými riziky se v průběhu sledovaného období u obou věkových skupin výrazně snížil. Počet ztracených let života v důsledku předčasného úmrtí nebo zdravotního omezení souvisejících s metabolickými riziky tedy klesl.

V třetí části infografiky je prevalence využita jako měřítko zátěže obyvatelstva nemocemi v daném čase. U starší populace je u většiny vybraných onemocnění patrná výrazně vyšší prevalence. Původní datový soubor použitý k vytvoření infografiky měl věkové skupiny uspořádané v pětiletých intervalech, ty byly sloučeny do tří skupin: věk 0–⁠⁠⁠⁠⁠29 let, 30–⁠⁠⁠⁠⁠64 let a 65 let a více s přihlédnutím k průměru v odpovídajících věkových skupinách.

Kontext:

Druhá polovina 20. století byla obdobím významného socioekonomického a vědeckého vývoje, který po celém světě ovlivnil délku života i úmrtnost obyvatelstva. Česko patří v posledním desetiletí k evropským zemím, ve kterých dochází k nejvýraznějšímu stárnutí populace. Původ tohoto trendu je v literatuře dobře znám a je připisován dvěma faktorům, a to poklesu porodnosti, která se promítá do nižšího počtu dětí v populaci, a poklesu úmrtnosti a prodloužení průměrné délky života, což zapříčiňuje nárůst počtu starších jedinců v populaci, Arltová a kol.

Trendy v naději dožití a naději dožití ve zdraví v Česku v letech 2005–2019 a věkové složení populace v roce 2020 a 2040

Infografika ukazuje dlouhodobé trendy v naději dožití a naději dožití ve zdraví a s tím související předpokládanou změnu ve věkové struktuře obyvatelstva mezi lety 2020 a 2040.

Interpretace:

Infografika ukazuje, že se bude struktura českého obyvatelstva v následujících letech výrazně měnit. Předpokládá se velký nárůst podílu osob vyššího věku při současném očekávaném snížení podílu mladší populace. Předpokládanou naději dožití při narození je v infografice možné sledovat jako trend v horní části grafu. Naději dožití ve zdraví, kterou má jedinec při narození, znázorňují křivky ve spodní části grafu. Tyto dva trendy se v období mezi lety 2004 a 2019 vyvíjely v Česku odlišně, což naznačuje, prodloužení celkové délky nekopíruje trend prodloužení života ve zdraví.

Kontext:

Naděje dožití se oproti roku 1993, kdy byla 72,9 let, do roku 2019 prodloužila na 79,2 let, Dattani. Porodnost se zároveň snížila z 2,08 dítěte v roce 1980 na 1,71 dítěte na ženu v roce 2019, Roser. Nejvyšší nárůst naděje dožití a naděje dožití ve zdraví zaznamenala skupina starších dospělých žijících v zemích s vysokými příjmy, PubMed. V některých zemích dokonce došlo k téměř lineárnímu nárůstu průměrné délky života v důsledku zlepšení životního prostředí a zdravotního stavu, Antunes a kol.

OECD hodnotila vztah mezi očekávanou délkou života a změnou určitých faktorů včetně výdajů na zdravotnictví, zdravotních výdajů hrazených přímo pacienty, kouření, konzumace alkoholu, zdravé výživy, příjmu, vzdělání, nezaměstnanosti a znečištění ovzduší. Analýza hodnotila 35 zemí OECD v průběhu let 1995-2015. Výsledky ukazují, že výdaje na zdravotní péči významně přispěly ke zlepšení naděje dožití ve všech zemích OECD, mezi jednotlivými zeměmi byly nicméně pozorovány významné rozdíly, OECD. Tyto rozdíly naznačují, že při určování trajektorie naděje dožití hraje zásadní roli volba životního stylu i širší sociální determinanty ovlivňující zdraví. Tyto rozdíly zároveň vypovídají o důležitosti zlepšení poměru mezi hodnotou poskytovanou zdravotnickým systémem a vynaloženými prostředky, kterého je možné dosáhnout s využitím metody pro hodnocení zdravotnických technologií (HTA, Health Technology Assessment Guidelines). Zlepšení zdravotní péče přispívá ke zlepšení životní pohody společnosti, zejména starší populace, a to díky možnostem léčby nemocí, které se běžně vyskytují u starší populace. Pokroky v medicíně přispěly k dalšímu snížení zatížení starší populace nemocemi a následně k prodloužení naděje dožití.

Prodloužení naděje dožití je jedním z největších úspěchů medicíny, prodloužení střední délky života ale nemusí znamenat, že bude jedinec roky života navíc schopen prožít v plném zdraví. Porozumět trendům ve zdraví populace v souvislosti se stárnutím, a předpovídat je, se snaží tři hypotézy: 1) hypotéza komprese morbidity, 2) hypotéza expanze morbidity a 3) hypotéza dynamické rovnováhy. První hypotéza předpokládá, že jedinci budou v nemoci prožívat jen kratší část svého života, Fries a kol. Hypotéza expanze morbidity naopak předpokládá, že s tím, jak lidé žijí déle, tráví větší část svého života v nemoci, Olshansky a kol. Třetí z hypotéz syntetizuje prvky prvních dvou hypotéz, NIH. Podle této hypotézy mohou změny v životním stylu, pokroky v medicíně, intervence v oblasti veřejného zdraví a další faktory ovlivňovat, zda se bude období prožité v nemoci vzhledem k délce života zkracovat nebo prodlužovat, nemusí tedy existovat univerzální trend zkracování nebo prodlužování délky života prožitého v nemoci. Změny v této dynamice spíše závisí na různých faktorech. Lindgren došel k závěru, že v zemích s vysokými příjmy trendy spíše odpovídají hypotéze dynamické rovnováhy, přičemž se zde vyskytují určité důkazy o kompresi morbidity a omezené nebo žádné důkazy o expanzi morbidity, Lindgren. Kromě toho i projekce výdajů na zdravotnictví OECD modelovala stárnutí na základě hypotézy dynamické rovnováhy, Lorenzony a kol.

Diskuse:

Stárnutí je sice nevyhnutelný biologický proces, ale do určité míry můžeme rychlost a kvalitu stárnutí sami ovlivnit. Vnější faktory ovlivňující stárnutí zahrnují naše životní volby, jejichž důsledky se kumulují a promítají do našeho zdraví v pozdějších letech. Vědci zatím plně neporozuměli biologickému původu stárnutí, významný pokrok v medicínském výzkumu ale umožnil lepší pochopení procesu stárnutí a poznatky z tohoto výzkumu jsou k dispozici i veřejnosti. K dalšímu odhalování zatím neznámých aspektů stárnutí navíc podle předpokladů přispěje i rozvoj precizní medicíny.