Open main menu

terminologický slovník

determinanty zdraví

o nás

podpořte nás

Prognóza výdajů na zdravotnictví v Česku mezi lety 2019–2040

Očekáváme, že trend růstu výdajů na zdravotní péči předčí trend růstu reálného HDP. V následujících letech proto budou zásadní především faktory jako technologický pokrok, růst mezd nebo stárnutí obyvatelstva. Bez zásadní změny politik se podle očekávání zvýší do roku 2040 podíl veřejných výdajů na zdravotní péči oproti roku 2019 na HDP o 1,7 %. Přičemž pokud by zavedené politiky nebyly schopny účinně kompenzovat růst těchto nákladů, mohl by jejich nárůst dosáhnout až 2,6 %. V článku představujeme pět možných scénářů, které zohledňují dvě výzvy, s nimiž se bude muset český zdravotnický systém v následujících letech vyrovnávat, tedy rostoucí výdaje na zdravotní péči a oslabení systému financování zdravotní péče.

Prognóza výdajů na zdravotní péči v Česku v letech 2019–2040, základní scénář

Předpověď budoucího vývoje výdajů na zdravotní péči v základním scénáři vycházející z dat roku 2019, s předpokladem zachování stávajících politik, doplněná historickým kontextem a skutečnými výdaji v období pandemie Covid-19.

Interpretace:

Veřejné výdaje na zdravotnictví zahrnují výdaje z veřejných rozpočtů a výdaje pojišťoven. Prognóza vychází z relevantních empiricky zjištěných faktorů, které nám umožňují nastínit předpokládaný trend s využitím lehce upraveného projekčního rámce OECD, Lorenzini a kol. Jako výchozí rok jsme kvůli reprezentativnosti zvolili poslední rok před pandemií, tedy rok 2019. Graf také ukazuje izolovanou křivku skutečných výdajů na zdravotní péči během COVID-19 v letech 2020 a 2021, které jsou vyšší než předpokládané výdaje pro tyto roky. Pandemie tak představuje nepředvídatelný výdajový šok, který metodika projekcí nezachycuje. Prudký nárůst výdajů v těchto letech byl důsledkem zintenzivnění úsilí vlády v boji proti viru a zajištění veřejného zdraví, mimo jiné včetně rozšíření testovacích a očkovacích kapacit, zvýšené potřeby zdravotnického materiálu a intenzivní léčby pacientů s pozitivním nálezem COVID-19.

Prognóza představuje základní scénář nastiňující vývoj v případě, že by nedošlo k významným změnám politik. Zvyšující se podíl výdajů na zdravotnictví na HDP poukazuje na skutečnost, že absolutní výdaje na zdravotní péči se zvyšují rychleji než tempo růstu HDP. Základní scénář očekává, že se podíl výdajů na zdravotnictví na HDP zvýší do roku 2040 z 6,9 % (z roku 2019) na 8,58 %. Očekávaný nárůst výdajů na zdravotnictví ale představuje pouze jednu stranu problému. Český systém zdravotní péče je do značné míry financován zdravotními pojišťovnami, v následujících desetiletích ale bude podle předpokladů ubývat plátců pojistného, zatímco počet osob, které budou na systému závislé, se bude zvyšovat. S tímto demografickým efektem se pojí několik faktorů, které vysvětlují předpokládaný nárůst výdajů:

1. Demografie: Kromě změn ve struktuře obyvatelstva jsme zohlednili nárůst střední délky života a náklady spojené s úmrtím, Rocco, Palombig, Pavloková. Přestože demografické vlivy vysvětlují jen malou část budoucího růstu výdajů na zdravotnictví, představují vzhledem k vysoké finanční závislosti systému zdravotní péče na platbách pojistného významnou zátěž pro financování českého systému zdravotnictví.
   
   
2. Příjmový efekt: Tento efekt vyplývá z příjmové elasticity výdajů na zdravotnictví. Ukazatel vyjadřuje procentní změnu výdajů na zdravotnictví v reakci na danou procentní změnu příjmů. Velká část studií věnovaných výdajům na zdravotnictví poukázala na to, že se příjmový efekt řadí mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující růst výdajů na zdravotnictví, Moore a kol.
   
   
3. Technologie: Technologický pokrok přináší inovace produktů, služeb, procesů i získávaných znalostí. Dopad samotných technologií na zdravotní péči je obtížné zachytit, protože zavádění technologií je provázáno s příjmovými vlivy, demografickými faktory i institucionálním kontextem, které mají na jejich implementaci a využívání zásadní vliv. Podle některých studií budou náklady na technologie tvořit největší část výdajů na zdravotní péči, Dreger, Reimers. Tento předpoklad se ale v jednotlivých studiích značně liší, odhadovaný vliv nákladů na technologie na nárůst výdajů na zdravotní péči se v nich pohybuje od 10 % do 75 %, Marino, Lorenzoni. Je důležité poznamenat, že technologie mohou prodlužovat délku života pacientů, nicméně záleží vždy na konkrétních případech, zda se jedná o prodloužení života ve zdraví, nebo zda se prodlužuje vynakládání výdajů potřebných k udržení pacienta naživu.
   
   
4. Omezení růstu produktivity: Možné omezení růstu produktivity se měří pomocí tzv. Baumolovy proměnné. Ta zachycuje, jaký dopad na výdaje na zdravotnictví má relativně nižší růst produktivity zdravotního sektoru, pokud jej porovnáme s odvětvími ekonomiky, které prodělávají významný vývoj (jako například průmysl). Baumol je toho názoru, že ačkoliv v některých odvětvích zaznamenáváme větší technologický pokrok, k růstu mezd dochází i v těch méně progresivních odvětvích, aby držely krok se zbytkem ekonomiky, Baumol. A právě mezi sektory, v nichž je obtížnější dále zvyšovat produktivitu, patří i zdravotnictví.
   
   
5. Časový efekt: Časový efekt zohledňuje nevysvětlené faktory, a to včetně technologických změn.
   
   
6. Politiky: Politiky jsou úzce provázány s hlavními faktory, které ovlivňují výdaje na zdravotnictví. Na rozdíl od základního scénáře existují i další čtyři scénáře zohledňující změny v politikách v průběhu sledovaného období.

Prognóza výdajů na zdravotní péči podle dalších scénářů

Předpověď vývoje výdajů na zdravotní péči v Česku z dat roku 2019 ve čtyřech potenciálních scénářích definovaných vývojem produktivity a nákladů. Doplněno o skutečné výdaje v období pandemie Covid-19.

Interpretace:

Na Infografice je zobrazeno pět různých scénářů, které odrážejí různé trendy v důsledku uplatňování různých politik. Tyto scénáře vycházejí z referenčního projekčního rámce OECD. Při výpočtu projekcí jsme jako výchozí rok kvůli reprezentativnosti zvolili poslední rok před pandemií, tedy rok 2019. Pro úplnost jsou v grafu doplněna také data z období pandemie, která se dlouhodobým trendům výrazně vymykala.

Omezení nákladů: Tento scénář je založen na optimistickém předpokladu, že bude do nejvyšší možné míry uplatňována politika omezení nákladů tak, aby významně kompenzovala vliv faktorů ovlivňujících výdaje na zdravotnictví. Baumolův i příjmový efekt v tomto případě lineárně klesají a získané roky života jsou prožívány v plném zdraví.

Zvýšení produktivity: Tento scénář předpokládá, že ve zdravotním sektoru dojde v průběhu času k výraznému nárůstu produktivity. Výše zmíněný Baumolův efekt je tak v případě tohoto scénáře relativně malý.

Snížení produktivity: Tento scénář je opakem scénáře, kdy by došlo ke zvýšení produktivity. Výrazně se zde projevuje Baumolův efekt, který by byl podle předpokladů důsledkem méně efektivních politik.

Tlak na náklady: Tento scénář předpokládá, že politiky budou méně účinné, a zároveň očekává zvýšení výdajů na zdravotnictví. Počítá s výrazným Baumolovým a příjmovým efektem (viz příloha).

Kontext:

Předpokládaný dopad různých politik na výdaje na zdravotnictví vypovídá o tom, jaké jsou relevantní možnosti pro regulování nákladů. Hlavní příležitost ke snižování nákladů nabízí vhodné využití technologií, neboť tvůrci politik mají větší prostor a příležitost posuzovat a vyhodnocovat vlastnosti a účinky zdravotnických technologií než hodnotit demografické změny a změny v poptávce po zdravotní péči. V případě Česka jsou principy hodnocení zdravotnických technologií (Health Technology Assessment, HTA) využívány pouze částečně a jsou omezeny zejména na zdravotnické prostředky, Říhová, Rozmarínová. Další významnou příležitost pro snižování nákladů nabízí prevence.

Odvratitelná úmrtnost v Česku v roce 2019

Grafy ukazují podíl odvratitelných úmrtí (preventabilních a léčitelných) dle příčin úmrtí a pohlaví v evropských zemích.

Interpretace:

Nemoci, kterým je možné předcházet, mají významný podíl na celkovém počtu úmrtí. Jedná se zejména o onemocnění, jako jsou cévní mozková příhoda, ischemická choroba srdeční, diabetes mellitus, rakovina průdušnice, průdušek a plic, rakovina tlustého střeva a konečníku, nemoci srdce související s vysokým krevním tlakem a chronická obstrukční plicní nemoc. V Česku tyto nemoci představovaly v roce 2019 sedm z deseti nejčastějších příčin úmrtí, a můžeme říci, že k nim z velké části vede nezdravé chování. V souvislosti s tím jsou politiky, které se budou zaměřovat na motivování jednotlivců, aby se vyhýbali rizikovému chování, primární strategii pro snižování nákladů. Pro srovnání jednotlivých zemí je v Infografice uvedena odhadovaná úmrtnost (100 000 úmrtí) na tato onemocnění, kterým by bylo možné v daném období předejít, pokud by se vícedbalo na oblast veřejného zdraví nebo pokud by byly k dispozici odpovídající intervence ze strany zdravotnického sektoru. Česko se umísťuje v horní třetině zemí s nejvyšším počtem preventabilních úmrtí.

Kontext:

V neposlední řadě se v Česku také mění demografická struktura obyvatelstva, což dále ohrožuje udržitelnost systému zdravotní péče, neboť se bude oslabovat schopnost financování zdravotnického sektoru. Podle očekávání se bude snižovat počet osob, které do systému přispívají, zatímco poroste počet těch, kteří z něj budou čerpat.

Předpokládané změny v české demografické struktuře

Předpověď demografických změn ve struktuře českého obyvatelstva, zahrnující pět potenciálních scénářů a počet dospěchých osob.

Interpretace:

Ukazujeme předpokládaný nárůst míry závislosti na stáří v důsledku stárnutí populace (2019-2040). Míra závislosti ve stáří zachycuje podíl osob ve věku 65 a více let na počtu obyvatel ve věku 20 až 64 let. U všech těchto pěti scénářů, a to konkrétně vyšší migrace, nižší porodnost, nižší migrace, nižší úmrtnost, žádná migrace, se očekává nárůst z 32,6 % v roce 2019 na 43,5 % - 47,8 % v roce 2040. Tyto projekce byly získány z databáze populačních projekcí Eurostatu (horní graf) a OECD (dolní graf) z roku 2023. Očekávaný nárůst podílu osob ve věku 65 let a více činí 402 258 osob a očekávaný pokles osob ve věku 20 - 64 let činí 109 383, a to v základním scenáři odhadu OECD. Tyto finanční problémy jsou odborníkům dobře známé a odhady naznačují, že riziko platební neschopnosti se blíží již za 2 roky.

Kontext:

Systém zdravotní péče v Česku je přirozeně citlivý na demografické změny. Udržitelnost systému zdravotní péče navíc podle empirických zjištění dále narušují omezení růstu produktivity, technologického pokroku a změny ve struktuře poptávky. Systém zdravotní péče tak bude brzy čelit dvojí výzvě. Na jedné straně se očekává nárůst výdajů a na straně druhé budou slábnout možnosti financování. Očekává se, že tento finanční vývoj bude představovat další tlak na státní rozpočet, který ale musí při zohlednění rozpočtových omezení financovat další sociální programy.

Rovnováha systému zdravotního pojištění

Graf vyobrazuje výši příjmu a výdajů zdravotních pojišťoven v Česku v letech 2013 – 2023 doplněné o odhadované částky pro rok 2024 a 2025.

Interpretace:

V roce 2023 se zdravotní pojišťovny dostaly do deficitu, kdy výdaje vzrostly o 38,5 miliardy korun a příjmy o 35,2 miliardy korun. Ministerstvo zdravotnictví a financí odhaduje, že meziroční nárůsty příjmů se budou snižovat, v roce 2024 vzrostou přibližně o 7,55 % a v roce 2025 o 4,03 %. Peněžní zůstatky zdravotních pojišťoven navíc u všech pojišťoven s výjimkou VZP nepřesáhly 10 % celkových ročních výdajů. Odborníci proto naznačují, že riziko vyčerpání zůstatků zdravotních pojišťoven by mohlo nastat již v krátkodobém horizontu.

Kontext:

Udržitelnost českého zdravotnictví ohrožují demografické změny, a jak bylo empiricky zjištěno, také omezení produktivity, technologický pokrok a změny ve struktuře poptávky, které udržitelnost zdravotnického systému dále znepokojují. Nadcházející výzva, které zdravotnický systém čelí, je dvousečná: na jedné straně se očekává nárůst výdajů a na druhé straně oslabení možností financování. Tato finanční nerovnováha dále tlačí na celkový rozpočet vlády, která se věnuje několika sociálním programům, jež se musí vejít do rozpočtových omezení.